Úzkost a pocit bezvýchodnosti

Dobrý den, je mi 23 let a 8 let jsem ve vztahu. Před půl rokem jsme se s přítelem skoro rozešli, protože jsem měla pocit, že jsem celý život pod něčím dozorem (rodiče a pak on) a toužila jsem "dělat si, co chci". Nakonec jsem se s ním nedokázala rozejít, ale stále mi to běží hlavou. Poslední dobou (především k večeru, někdy i přes den) pociťuji velkou úzkost, nic se mi nechce, musím zhluboka dýchat, v tu chvíli přemýšlím jak osvobozující by bylo nebýt (o sebevraždě neuvažuji, ale ve chvílích úzkosti se mi to zdá jako "příjemná" představa). Mám pocit, že jediné východisko je rozhoupat se a vztah ukončit, jenže vím, že on mě velmi miluje a že by to velmi špatně nesl (už při prvním pokusu o rozchod několik dní nejedl a na PC měl otevřené stránky o způsobech sebevraždy), zároveň vím, že bych už nemohla vídat naše dva psy (řekl mi, že si je buď vezmu já nebo on, ale že už mě nikdy nechce vidět, pokud se s ním rozejdu). Už moc nevím, kam dál. Když ve vztahu setrvávám je mi zle, cítím se pod dozorem a mám pocit, že mi utíká život. Z rozchodu mám ale velký strach. Trpím úzkostmi a tím hůř se rozhoduji. Nechce se mi svěřovat mému praktickému lékaři, aby mě poslal k psychologovi, zároveň jsem studentka a nemám moc peněz na soukromníky, a proto jsem se stále nerozhoupala k tomu něco s tím dělat. Velmi děkuji za každou radu :-).