Úzkost ve vztahu

Dobrý den, nemohu věřit tomu, že mě přítel miluje a chce být jen se mnou. Je nám oběma 20 a potkali jsme se v 18. Předtím se mu líbila moje kamarádka, ale nic z toho nebylo. Ona se nemusela vůbec snažit a vlastně to bylo mnohem silnější z jeho strany. Ale pak se začal líbit on mě a dali jsme se dohromady. Jenže mě dohání pocit, že jsem ho nějak uhnala, protože já byla hodně iniciativní a chtěla jsem se mu líbit a tak. A že by stačilo málo a zamiloval by se do jiné. Už nevím jestli je to intuice nebo malé sebevědomí. Jsem jeho první přítelkyně a říkám si, že asi bude chtít ještě zažít něco s jinou dívkou. Ale chová se ke mě hezky, má mě rád, jen necítím tu jistotu a už nevím, jestli je to mnou nebo jím. Dost nám to vztah komplikuje a já navíc nedokážu být v pohodě, tak si říkám, jestli by nebylo lepší být prostě single a vyhnout se tak té úzkosti. Jiný vztah jsem neměla, ale když o mě někdo projevil zájem, tak jsem úzkosti nepociťovala. Nejraději bych to všechno vrátila na začátek a nechala všechnu iniciativu na něm. Vždycky si vybavím jak chodil za tou mou kamarádkou a někam ji zval a je mi z toho na omdlení. I když mě pak zval taky. Ale není lepší být sám a zkusit třeba jiný vztah s tím, že tam ta úzkost možná nebude? Navíc když o mě teď nějaký muž projeví zájem,říkám si, jestli nemám zkusit být s někým, kdo si mě všiml bez mé snahy se mu zalíbit. Často kvůli tomu brečím, zdá se mi, že se zamiloval do někoho jiného, nebo že tu mou kamarádku stále miluje. Díky za odpověď
Avatar

Jana Rašková Ottová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, pokud tomu rozumím, prožíváte různé pochybnosti ve vztahu s přítelem ohledně toho, jestli s Vámi chce opravdu být. Bohužel Vám nedokážu odpovědět na otázku, zda by bylo lepší být sama, nebo zkusit nový vztah, že by tam úzkost nebyla. Může to tak být, ale také nemusí. Z mé profesní zkušenosti ale často vidím, že pokud člověk má sklony k pochybnostem, najde si k nim důvod i v jiném kontextu. Často bývá dlouhodobějším řešením pokusit se vypátrat, co je doopravdickým zdrojem obav? Do jisté míry je úzkost, zda s námi druhý člověk ve vztahu zůstane, anebo ne, přirozenou součástí. Vede nás k tomu o vztah pečovat, snažit se ho udržovat, jelikož vztah nikdy není hotová věc, stále se proměňuje. Pokud Vás ale obava pohlcuje natolik, že si již sama nedokážete od ní poodstoupit, určitě je vždy možné obrátit se na odborníka, psychologa, který Vám může pomoct se v tom lépe zorientovat. Také Vás může provázet při hledání toho, co s vaší obavou souvisí a jak jí lépe porozumět. Vedle možnosti navštívit odborníka máte jistě řadu kroků, které můžete učinit sama. Doporučila bych Vám zaměřit se na podporu vlastní důvěry v sebe sama, ve Vaše kvality a v to, čím do vztahu přispíváte. Určitě je dobré si občas s partnerem pohovořit a vyjasnit si vzájemná očekávání, zejména pokud Vám něco chybí (píšete například, aby on se o Vás více “snažil”). Také pokud máte s kým blízkým sdílet, co zažíváte, a jaké máte starosti, může Vám již samotné sdílení přinést úlevu či jiný pohled na věc. Držím Vám palce, ať najdete pro sebe tu nejlepší variantu.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. úzkost a nejistota, kterou popisujete, mi připadá celkem přirozená. Chápu, že jste partnera uháněla, já také mívám dilema, nejraději bych nikoho neuháněla, ale dnešní muži si o to koledují svým chováním někdy. Úzkost patří k životu a není radno před ní utéci docela, na druhou stranu nevím, nakolik patří do partnerského vztahu. Jestli máte či nemáte zůstat se svým partnerem, to nevím, tohle rozhodnutí budete muset zvládnout sama, nebo se vyřeší samo časem.


Zpět na seznam