úzkosti

Dobrý den,je mi 15 a už několik let mám problémy s úzkostí. Začínalo to častou nervozitou a došlo to až do období, kdy jsem kvůli neustálé úzkosti nebyla fyzicky schopná mluvit,sedět ve třídě déle než hodinu a někdy dokonce i opustit dům.Často jsem také mívala úzkostné nebo panické záchvaty.Takové věci mě neustále trápí a ovlivňují můj život, ačkoliv naštěstí ne tak intenzivně. Mám podezření na úzkostnou poruchu, samozřejmě si ale nemůžu být naprosto jistá. Chtěla bych zjistit jestli je se mnou opravdu něco zle nebo jestli to je jen přechodné období. Svěřovat se rodičům ale nepřichází v úvahu. Jít za psychologem se ale bojím, nechci aby si myslel že jsem idiot a své "problémy" si vymýšlím. Moc děkuji za jakoukoliv radu nebo názor.
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, to co popisujete opravdu může být některá ze skupiny úzkostných poruch. Pokud je úzkost vázána na specifickou situaci, je možné zvažovat i některé fobie např. sociální či školní, pokud se potíže objevily po nějaké zatěžující události může jít o některou z reakcí na stres. (Jsou i další možnosti, tyto však nejpravděpodobnější.) Přesné a spolehlivé diagnostikování však není tímto způsobem způsobem možné - k tomu je nezbytná návštěva odborníka - psychiatra případně klinického psychologa. Co mi však přijde podstatnější, tyto problémy jsou obvykle s odbornou pomocí řešitelné a lze čekat znatelnou úlevu v řádu týdnů až několika měsíců. Léčebnými postupy bývá psychoterapie (obvykle u psychologa), někdy též za podpory léků. Považuji proto za vhodné, abyste se objednala do psychologické ambulance, případně i k psychiatrovi. Rozhodně není důvod aby vás měli za "idiota", není ani pravděpodbné, že vás budou podezírat že si vymýšlíte - tyto potíže nejsou neobvyklé. Problém může být v tom, že právní výklad není zcela jasný a v některých ambulancích mohou vyžadovat souhlas rodičů. To by bylo potřeba probrat, až se tam budete objednávat, důležitou roli v tom mohou hrát i důvody, proč to rodičům nechcete říct. Pokud pro se vám tato cesta nejeví jako možná, můžete se poradit na Lince bezpečí - pro dospívající je zdarma a s řešením podobných situací mají zkušenosti. Další možností je poradit se se školním psychologem, vaším praktickým (dětským) lékařem, případně s nějakým dalším dospělým ve vašem okolí v kterého máte důvěru a může vás podpořit. Držím vám palce, ať najdete způsob, jak si pro pomoc dojít!
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkujeme za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu a máte zájem i o názor peer poradce. S úzkostmi či panickými záchvaty vlastní zkušenost nemám, mojí diagnózou je bipolární porucha, ale dokáži pochopit Vaše potíže i to, že se nechcete svěřovat rodičům. Je dobře, že o své situaci přemýšlíte a hledáte možnosti, jak ji řešit. Podle mého názoru by bylo nejlepší navštívit psychologa a poradit se s ním. Nemusíte se obávat toho, že by Vás nepřijal s pochopením a respektem, odborný pracovník by neměl mít důvod Vás podezírat z toho, že si své problémy vymýšlíte, ale naopak. Jako další možnost mě napadá zavolat na některou z linek důvěry pro mladistvé, probrat svoje potíže s odborným poradcem a poradit se, jak dále postupovat. Tyto linky jsou anonymní a většinou bezplatné. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam