úzkosti a ztracený elán

Dobrý den, je mi 19 let a potýkám se se zvláštními stavy, které jsou nejspíš propojeny s událostmi již uplynulými. Setkala jsem se s šikanou na ZŠ, přítel mě psychicky týral a na to se nabalila vážná nemoc v rodině. Momentálně mám úžasného přítele, ale jsem ze všech těchto věcí, co mě potkaly unavena. Myslela jsem, že mi už skoro po roce co všechny tyto nepříjemnosti skončily bude lépe, ale není. Připadám si strašně emočně otupělá, nic mi doopravdy neudělá radost, jediné co cítím a to velmi do hloubky je smutek a vztek. Nedokážu se rozhodovat, komplexně vyjádřit, protože vlastně nevím co si myslím. Cítím se ztraceně a roztříštěně. Mám neustálé úzkosti, přijdu si strašně osamělě, nenecházím nové přátele. známé ano, ale nedokáži se moc s lidmi sblížit. Dělá mi obrovský problém někoho na ulici oslovit. Mám strašný strach, že zůstanu sama. Když si zajišťuji brigádu, nedělá mi problém působit sebevědomě, otevřeně a přátelsky, ale je mi strasně úzko z toho, že tam budu pracovat s novými lidmi a muset s nimi mluvit, protože už vím, že prostě ne úplně zapadnu. Připadám si, že mi nikdo nerozumí, a že všichni mají kvalitnější osobnosti než já. Nedokážu se přinutit k nějaké činnosti, přitom jsem bývala velice kreativní, jsem hned unavená. V létě jsem vcelku v pohodě, spokojená a pak v zimě nedokážu snést svojí existenci. Vždy v zimě mám hluboké úzkosti znemožňující normální fungování. Zkoušela jsem cvičení, meditace, jiná strava,...nic. Jak mám znova najít sama sebe a ztracený elán?
Avatar

Michael Kostka

Odpověď odborníka:
Dobrý den, je možné, že těžké zkušenosti které popisujete hrají ve vzniku vašcih úzkostných a depresivních potíží významnou roli. Mnohdy se, na první pohled paradoxně, potíže zvýrazní v okamžiku kdy tlaky poleví a řada věcí se začne dařit. Může to být spojeno jak vyčerpáním z předchozího období tak i s obavami, abych o to hezké nepřišel a problémy mě zase nepotkaly. Roli může hrát i to, že při akutním stresu mohou být emoce upozaděny (abychom to vydrželi a "přežili") a doléhají na nás teprve s odstupem času. Postupy které zkoušíte sama jsou cenné, ale zdá se, že na zlepšení stavu nestačí (přesto však mohou být významnou oporou, proto je nezavrhujte). Za vhodný krok bych považoval docházku do psychoterapie, která by vám umožnila do situace hlubší vhled, možnost vyventilování prožitků a podporu i hledání způsobů jak stav zlepšit. Někdy bývá přínosem psychiatrická medikace - nedokáže sice řešit příčinu potíží, které pravděpodbně leží ve vaší zkušenosti, může však zmírnit potíže a tím ve výsledku přispět k jejich řešení.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s úzkostí a depresí, které přišly jako důsledek dlouhého těžkého období mého života, ale ke kterým jsem měla předpoklady vlastně i před tím (byla jsem vychovávaná k tomu, že všechno musím zvládat co nejlépe a že nemám důvody k přílišnému sebevědomí). Mně osobně najít sama sebe a být v životě spokojenější a klidnější pomohla především delší pravidelná psychoterapie. V těchto hovorech jsem se mohla spolehnout na laskavou reakci, nicméně i na jemné upozorňování, kde si možná v životě sama věci ztěžuju a že bych něco ze světa mohla vnímat i jinak. Postupně jsem pak dokázala své nastavení změnit na laskavější, umět sama sebe lépe docenit, umět se rozhodnout, co ve svém životě chci a co už třeba ne. Neustálá úzkost a pochybnosti člověka strašně vyčerpávají, teď je mi na světě daleko lépe. Moc vám přeji, ať se vám to také podaří. Věřím, že vlastní nitro rozmotat je bez odborné pomoci skoro nemožné, aspoň mě terapeutické vedení moc pomohlo.


Zpět na seznam