Úzkosti bez zjevné příčiny
Dobrý den,
je mi 28, od útlého věku trpím různými strachy a úzkostmi. V předškolním věku jsem se bála tmy a trpěla nespavostí, v útlém školním věku jsem nerada cestovala MHD vždy s hlavou v kolenou, později jsem si myslela, že se děti ve škole se mnou nebaví, protože jsem tlustá a dva roky se potýkala s anorexií (celou ZŠ jsem měla samé jedničky, ale s nikým se moc nebavila). Postupně se mi podařilo s každou z těchto situací vyrovnat, tmy se nebojím, nejsem závislá na jídle, mám kolem sebe dost kamarádů, přítele. Ale každý týden se najde nějaká situace obvykle spojená s pocitem selhání, která mě rozhodí a já jsem pak vědomě v úzkosti a nezvládám bežné situace, druhý den to obvykle odezní. Ráda bych na sobě ráda dále pracovala. Psychologa jsem navštívila dvakrát, jednou školní psycholožku na VŠ, ta mně ale chtěla diagnostikovat poruchu učení jen proto, že jsem se bála státnic, nikdy před tím jsem kromě maturity však žádné problémy neměla, negativní zkušenost. Podruhé v nedávné době jsem oslovila psychologa namátkou vybraného na internetu, sešli jsme se a já si slibovala nějaké definování problému, nástin řešení, doporučení. Mohlo to být osobou nebo obecně jsem měla velké očekávání. Každopádně bych ráda znala váš názor a doporučení, jak bych na sobě měla dále pracovat a nezametala věci pod koberec a měla trochu kvalitnější život. Také bych ráda zapracovala na svém sebevědomí, uvědomuji si přednosti ale nedokážu je prodat nebo je lehké mně je zpochybnit. Děkuji za odpověď.
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, je pro mě obdivuhodné, s jakými potížemi jste se v průběhu života dokázala vypořádat a mám radost, že na sobě chcete dále pracovat. Pokud dobře chápu na co se ptáte, nejste příliš spokojená s návštěvou psychologa a chcete znát můj názor na vaše potíže a jejich řešení.
Z toho, že s různými formami úzkosti bojujete skoro celý život, lze usuzovat na to, že k úzkostným reakcím máte sklony na základě vrozených předpokladů či na základě vašich dětských zkušeností, případně kombinací obého. Bližší porozumění tomu pro vás může být užitečné, nicméně je to práce na celou řadu psychoterapeutických setkání. Kromě toho vám psychoterapie možná pomůže k tomu, abyste se lépe vyznala v tom, co úzkosti spouští v současné době i v hledání způsobů, jak s úzkostí pracovat a situace lépe zvládat. I to však vyždaduje obvykle několik měsíců práce. Zřejmě by též bylo vhodné abyste se naučila některé techniky ke snížení úzkosti ("relaxační techniky") - např. autogenní trénink nebo jacobsonovu progresivní relaxaci. Tyto techniky se následně využívají i při nácviku či tréninku zvládání obtížných situací (plán takového nácviku též může být součástí psychoterapie).
Prvky podobné relaxačním technikám (práce s dechem a pozorností) se objevují i ve cvičeních jako je jóga nebo tai-či, mohou proto pro vás být přínosné.
Domnívám se, že psychoterapie v individuální i skupinové formě pro vás může být výrazným přínosem. Rozpoznat nakolik ve vaší nespokojenosti ze setkání s psychologem hrají roli nereálná očekávání nebo jiné faktory nedokáži odhadnout. V první řadě bych s ním zkusil o tomto vašem dojmu, prožitcích a očekáváních promluvit. Následně bych se rozhodl, zda v docházce k němu pokračovat, nebo hledat někoho jiného.
Držím vám palce!
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Ze všeho nejdřív bych moc ráda vyzdvihla, že jste spoustu věcí dokázala na sobě změnit jen svým vlastním úsilím a to je hodno ocenění. Zmiňujete se o docela závažných psychických potížích, se kterými jste se dokázala vyrovnat, mimo jiné třeba s poruchou příjmu potravy. Potíže, které u sebe popisujete nyní, může nejspíš prožívat každý trochu křehčí a citlivější člověk. Ono se ale nedá nic hodnotit takto zvenčí a nejvíc záleží na tom, nakolik své psychické výkyvy jako obtěžující vnímáte vy sama. Nakolik vám snižují kvalitu života. Je výborné, že jste v přístupu ke svým potížím aktivní a máte motivaci na sobě pracovat, zotavovat se. Prostřednictvím zdravého životního stylu, relaxace a třeba četby kvalitních psychologických knih se člověk může hodně posunout. Pokud by vás však nadále trápilo prožívání, které nemůžete sama zvládnout, neváhejte znovu hledat psychologickou pomoc. Najít vhodného terapeuta někdy vyžaduje jisté úsilí. A ze své zkušenosti také vím, že je potřeba se s psychologem vídat déle a nedat hned na první dojmy z prvního setkání. Někdy je zapotřebí dostat se hlouběji a dát společné práci šanci. Přeji vám mnoho radosti a duševního klidu - nejen nyní, o Vánocích.
Zpět na seznam