Vztah syn a otec
Dobrý den,potřebuji názor odborníka. Syn (8 let) si nerozumí s tatínkem, tvrdí ,že ho nemá rád ,málo s ním komunikuje. Od malá je spíš se mnou ,se svojí sestrou (14let),s babičkou a dědou. Tatínka vídá většinou jen o víkendech ( jezdí s kamionem). Je pravda,že tak do 4 let na něj neměl skoro čas. Práce okolo domku byla na prvním místě. Vždy říkal,až bude kluk starší... Ale mám pocit,že k němu cestičku nikdy nenašel. Syn je spíš cíťa,nemá takové ty klasické chlapské zájmy. Spíš se motá v kuchyni,občas pomůže že zvířaty ( máme koně, psy).Jinak je spíš pecival,rád popichuje a dělá naschvály.Nelíbí se mu,když ho tatík hrubě okřikuje. (,,Co děláš, vypadni " nebo ,, ještě to udělej a ruku ti urazím" apod). On je celkově takový hrubší,u nich doma byla taková výchova normální.Kvůli tomu vedeme doma spory. Já se spíš snažím s dětmi na všem dopředu domluvit,snažím se nekřičet a vše tak nějak řešit s citem.
On je prostě impulsivní. A celkově takový samozřejmý. Jakmile přijde domů, cítíme všichni změnu energie. Nejvíc to právě pociťuje syn. Když jsem o tom několikrát doma zavedla řeč,tak rikal,že je prostě takový a,že si nenechá skákat po hlavě.
On má prostě nějakou představu,jak by meli děti doma fungovat. Když byl malý,otec doma zařval a byl klid. Když on zařve teď, rozpoutá doma jen vlnu odporu. Asi tak bych to popsala.
Bojím se,že čím bude kluk starší,tím větší napětí bude mezi nimi probíhat.
Předem díky za názor odborníka.
Marcela
Michael Kostka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Marcelo.
Chápu, že kdyby bylo jen na vás, vypadala by rodinná atmosféra jinak – zřejmě by byla vlídnější a klidnější a vy byste s tím asi byla spokojenější. Z pohledu vašeho syna zase chápu, že se může kontaktu s otcem spíše vyhýbat, když o něj neprojevuje příliš zájmu ani vlídnosti. Osobně nepovažuji výchovný a vztahový přístup manžela za optimální, i když je pravděpodobné, že to dělá tak, jak to v původní rodině sám zažíval. O těchto tématech by šlo hovořit dlouhou dobu a není zřejmé, co přesně vás zajímá.
Ideální by samozřejmě bylo proměnit chování vašeho muže tak, aby se synem navázali bližší vztah, nezdá se však, že by měl zájem o změně svého chování uvažovat. Pak spíše zbývá zaměřit se na to, jak negativní dopady minimalizovat a hledat zdroje, které mohou vztah s otcem alespoň zčásti nahradit. Mohou to být další mužské vzory, s kterými se bude moci identifikovat a vytvořit vztah – např. děda, strýc, vedoucí oddílu nebo trenér. Podobnou úlohu může naplňovat i identifikace se skupinou či činností, důležité (a potenciálně i nebezpečné) však je, jaké vzory bude tímto přejímat.
Neméně důležité je pak i to, aby měl i nadále oporu ve vás a dalších členech rodiny – aby se vám mohl se svými starostmi a prožíváním svěřit, aby věděl, že ho máte rádi takový jaký je. (To samozřejmě neznamená, že na něj nebudete mít nároky a vše mu dovolíte.)
Pokud potřebujete tyto potíže probrat podrobněji, můžete se objednat do některé z „poraden pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy“, případně vyhledat psychoterapeuta/ psychologa pracujícího s dětmi. V případě, že by k tomu byl váš muž ochotný, bylo by samozřejmě nejlepší vyhledat poradnu společně, nebo chodit na rodinnou terapii.
Držím vám i vašemu synovi palce.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, bohužel nemám podobnou zkušenost a obávám se, že jsem o takovýchto problematických vztazích otec – syn četla pouze v literatuře. Jako pozitivní vidím to, že spolu o svým problémech mluvíte, že jste v rodině k sobě otevření, což to dává podle mého názoru velkou naději je postupně řešit. Dobré také je, že syn není na zvládání svého problematického vztahu k otci sám, má citové zázemí ve Vás, sestře a prarodičích. Věřím, že Vám náš odborný poradce poskytne potřebnou podporu, názor či návod, jak byste mohla postupovat. Moc Vám všem držím palce a přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam