Zmatek 1/2

Dobrý den, ani nevím, kde mám začít. Vím, že nejsem psychicky v pořádku. Ale zase si říkám, že jsem na tom ještě dobře, když si takové věci uvědomuju. I když možná ne vždy. Jde o to, že můj stav už takových pět let není optimální. Lépe řečeno, před pěti lety jsem si to uvědomila. Nevím, jestli je slovo labilní přesné, ale lepší mě nenapadá. Takže ano, mám pocit, že jsem labilní. Jsou u mě obrovské výkyvy nálad. A jsem uzavřená. Dřív jsem sama o sobě tvrdila, že jsem extrovert, i přesto, že jsem v sobě cítila kousek ostýchavosti. Také bych mohla být tenkrát skvělým představením toho, jak vypadá cholerik. Teď? Vše se změnilo. Stal se ze mě introvert. První jsem si začala více hlídat své soukromí a nakonec přestala chodit mezi lidi. Když jdu ráno pozdě do třídy, tak jsem hrozně nervózní. Vím, že až ty dveře otevřu, všichni se podívají. Dřív mi to nedělalo problém, potom jsem začala být nervózní a teď? Obávám se, že se to dá popsat i jako strach. Byla jsem kvůli tomuto i v psychologické poradně, ale tam mi samozřejmě nemohl nabídnout nic víc, než radu, ať zkusím klinického psychologa/psychiatra. Jsem melancholik. Ale opravdu velký, až mi to někdy přijde nezdravé. K tomu flegmatik. Myslím, že to nejhorší mám za sebou, vyrostla jsem z toho. Z takových těch "záchvatů", kdy jsem měla pocit absolutního zničení. Nebo se spíš dokážu ovládat, uspořádat si myšlenky v hlavě. To je pro mě opravdu důležité. No i přesto někdy jen tak sedím, dívám se do zdi a nevím o světě.