Hospitalizace psychicky narusenych lidi

Dobry den, mam dotaz ohledne hospitalizace psychicky narusenych lidi. Jak postupovat v pripade, ze ohrozuji i sebe i sve okoli, maji sebevrazedne sklony, jsou agresivni? Jako priklad uvedu pripad kamaradky. Trpi depresimi, je naladova, paranoidni a k tomu naivni, duveriva, hloupa. Ma take jistou formu autismu, ale zije s tim uz 17 let, chodi do skoly. Nedavno se demonstrativne pokusila zabit a jeji rodina zavolala zachranku a holka byla hospitalizovana. Nyni je na detskem oddeleni psychiatrie. Jeji rodina si vsak dela starosti ohledne toho, co s ni bude dal. Za pul roku je plnoleta. Kdyby se vratila domu, tak ohrozuje cleny sve rodiny, je agresivni a nebezpecna. Mou otazkou tedy je, jak se postupuje v podobnych pripadech? Neni preci mozne, aby psychicky i dusevne naruseny a pro okoli nebezpecny clovek bydlel v jednom dome s uplne normalnimi lidmi. Predem dekuji za odpoved.
Avatar

Petr Sturma

Odpověď odborníka:
Dobrý den. Zjednodušeně se dá odpovědět tak, že v případě agrese, nebo autoagrese je postup takový, že zavoláte Policii a rychlou záchrannou službu. Vy se ale ptáte na konkrétní situaci. Píšete, že Vaše kamarádka je nyní hospitalizovaná. Myslím, že tedy nelze předjímat, jak se bude situace vyvíjet po jejím propuštění. Hodně záleží, jak bude reagovat na léčbu, jak jí bude přijímat a zda jí bude dodržovat i po případném propuštění. Z nemocnice by neměla být propuštěna, pokud nebude její stav stabilizován. Pokud by i poté docházelo k agresi ze strany Vaší kamarádky, nabízí se několik řešení. Jednou možností je podat návrh na ochrannou léčbu. Ten by posuzoval soud. Ochranná léčba může mít ambulantní i ústavní formu. To může být řešení v situaci, kdy nemocný léčbu odmítá, nebo nějak vědomě sabotuje. Další možností, kterou rodina má, je podat návrh na omezení ve svéprávnosti v rozhodování o léčbě. Obě dvě řešení, která jsem uvedl, jsou řešení, která musí projít soudem a jsou to řešení v podstatě krajní. Myslím, že v tuto chvíli by bylo vhodné, aby rodina Vaší kamarádky byla v kontaktu s jejími lékaři v nemocnici a pokusili se vytvořit plán, co bude po návratu domů následovat. Rodina samozřejmě může Vaší kamarádce návrat domů podmínit dodržováním léčby. Na závěr bych rád napsal, že Vaše obavy chápu, ale rád bych Vás také ujistil, že soužití s duševně nemocnými možné je. Často vedle někoho duševně nemocného žijeme, aniž bychom to tušili. Samozřejmě v případech, kdy je takový člověk agresivní, nebo je jeho chování jinak obtěžující, je potřeba postupovat stejně, jako když se tak chová kdokoliv jiný, tedy kontaktovat Policii. V případě, že se takové jednání opakuje, jsou na místě ta opatření, která jsem zmínil výše.


Zpět na seznam