Je psychiatrie stále tabu?



Jsem zdravotní sestra, t.č. v plném invalidním důchodu. Od 17 let se léčím pro tzv. maniodepresivní psychózu. Toto onemocnění není nijak vzácné a je známé již od starověku. Trpěla jím celá řada význačných osobností, jako např. abbé Dobrovský nebo herec Miloš Kopecký.

Spočívá ve střídání stavů nadměrné aktivity (mánie) a útlumu (deprese). Vyžaduje celoživotní léčbu tzv. psychofarmaky. Jejich účelem je zmírnit tyto výkyvy nálad a umožnit nemocnému pokud možno „normální“ způsob života. Naštěstí v současné době již věda pokročila natolik, že jsou tyto léky účinné a mají minimální vedlejší účinky.

Myslím, že všichni dobře známe, co s námi dokáží udělat tzv. existenční starosti, rozvod či úmrtí blízké osoby. Žijeme v hektické době plné stresu, avšak stále je pro mnohé z nás pojem psychiatrie tabu. Kdo potřebuje psychiatra, je prostě blázen a kdo se léčí, snaží se to pokud možno utajit před svým okolím. Naštěstí už i u nás vznikl na půdě Nadace Academia Medica Pragensis projekt zaměřený svou činností na boj proti stigmatu a diskriminaci z důvodu psychiatrického onemocnění. Aktivity v rámci projektu jsou zacílené na pozitivní změny ve vnímání duševních chorob a psychiatrického oboru ze strany veřejnosti a státní správy.

Stigma spojené s duševními nemocemi vytváří začarovaný kruh odcizení a diskriminace pro ty, kteří již trpí těmito problémy. Může být i příčinou sociální izolace, alkoholové či drogové závislosti, bezdomovectví, relapsů (návratů) nemoci a nadměrné hospitalizace. To vše snižuje naději na uzdravení a často vede ke ztrátě zaměstnání nebo trvalé invaliditě postiženého.

Přestože už i v Čechách vznikají různé občanské sdružení na podporu duševně nemocných, jako např. Fokus, Sympathea, Vida a další, jsou sociální podmínky nemocných stále neupokojivé. Především invalidní lidé trpí pocitem vykořenění, beznaděje, ztrátou sebeúcty a depresemi, které mohou skončit i sebevraždou. Pouze přiměřená aktivita nemocných může přetnout bludný kruh relapsů a následných hospitalizací v léčebně.

Přestože jsem pracovala ve zdravotnictví, setkala jsem se i já osobně se stigmatem způsobeným psychickým onemocněním. Avšak po svých zkušenostech vím, že neexistuje hranice mezi „normalitou“ a „bláznovstvím“. Každý z nás se může ocitnout v situaci vyžadující psychiatrickou intervenci. Proto bych ráda oslovila vás všechny, kteří máte zájem o informaci v dané problematice nebo byste byli ochotni pomoci vybudovat v našem městě fungující program na podporu duševně nemocných. Nikdo z vás neví, kdy bude sám potřebovat psychiatrickou pomoc, proto nebuďme k sobě lhostejní.

Kolínský press

J.D.
Občanské sdružení Šela (sdružení rodičů, přátel a příbuzných osob s psychosociálním handicapem)