Margita Bartošová - Jako v zrcadle



Autor:Margita Bartošová
Nakladatel: Konfrontace
Rok vydání: 1995

…. Pak Dr. Racek řekl, že zná jiný lidi, kteří jsou na tom hůř než já. Dvacetiletá Terapeutka mlčela, pozorovala mne jedním okem a souhlasila. Připadalo mi, že se na mne Dr. Racek zlobí a teď jsem mu přišla konečně do rány. Když jsem mu řekla, co si opravdu myslím, chci říct, co cítím, že chci spáchat sebevraždu, když se mni takhle jednají , řekl proč s ním manipuluju. Pak se ještě na něco ptal a já jsem mu řekla, že mi nezbývá nic jiného, a v tu chvíli poprvé prolomila mlčení Dvacetiletá Terapeutka a řekla: “Ne nezbývá, ty nechceš. Takhle je to pro tebe jednodušší.“ (Mimochodem tykání mi nabídla ona a mne to bylo nepříjemné, ale nedokázala jsem říct ne“). Bylo to hrozný, vždyť to nebyla pravda! Hrozný bylo, jak se na mne doopravdy zlobili, jak byli sebejistí a jistí, že jsou v právu a že se nemýlí a že si to mohou dovolit a že se nic nestane. Připadalo jim to ode mne jako drzost a ne jako nemoc. Odešla jsem opravdu ve vážném stavu. Jediný, kdo mi tenkrát v KC po tomto úrazu (smrtící ráně) poskytl 1. pomoc, byl František, který mi řekl, abych si z toho nic nedělala, že jemu se už také kolikrát stalo, že mu někdo vynadal. Já jsem to ale nedovedla a byla ve velice vážném stavu. Nezbývá než doufat, že všichni byli plně při vědomí toho, co dělají, a ne v iluzi. Nedokázala jsem udržet vlastní Já. KC pro mne zmizelo. Přes týden jsem ležela v bytě úplně sama a vůbec nemohla vstát. Myslela jsem, že jsem mrtvá. Myslela jsem, že celý svět mne vidí jinak, než jaká jsem doopravdy. Pak jsem vstala, ale jsem mrtvá. Automaticky jsem se o sebe starala. Byla to smrt. Bála jsem se zavolat i dědečkovi, jedinému člověku, který zbyl na světě – když mi Michal na Měsíci udělal tohle. Bála jsem se, že když zavolám, zmizí i dědeček. A pak jsem dědečkovi zavolala, a dědeček řekl, abych přijela. PRÁZDNINY 1993 (27.2.1994) Manipulace získává jednoznačně kladné hodnocení.

(úryvek z knihy Margity Bartošové, Jako v zrcadle)