Neurotické poruchy
Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy jsou různorodou skupinou psychických poruch, u kterých bývá v popředí úzkost a její tělesný doprovod.
Tyto poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím. Úzkost se u těchto poruch může objevovat buď v náhlých záchvatech či typických situacích nebo jako trvalý fluktuující stav. Mohou se také projevovat jen tělesnými příznaky, kdy si člověk své úzkosti není vědomý. Míra příznaků je tak velká, že omezují pracovní život, rodinné soužití nebo prožívání volného času. V historické souvislosti mluvíme o neurózách a předpokládáme převažující psychogenní příčiny.
Prof. MUDr. Ján Praško, CSc.
Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc
Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné přesněji definovat. Je to pocit, jakoby se něco ohrožujícího mělo stát, ale postižený si neuvědomuje, co by to vlastně mělo být. Je ve stavu připravenosti na nebezpečí. Úzkost primárně slouží k vyhledávání nebezpečí a je vlastně orientační reakcí.
Strach je pak reakcí na rozpoznané nebezpečí. Jde o emoční a fyziologickou reakci na konkrétní ohrožení. Úzkost i strach tedy mají pro organizmus adaptivní funkci. Fylogeneticky vznikly v říši zvířat a sloužily k adaptaci. Vyostřují smysly, mobilizují energii a pomáhají organizmu ubránit se, utéct nebo vyhnout se, když se objeví nebezpečí.
Jsou to komplexní reakce, při kterých je afekt spojený jak s tělesnými reakcemi (zrychlení tepu, dechu, zvýšení krevního tlaku, zvýšení napětí svalů, zvýšená sekrece potu, suchost sliznic atd.), tak s kognitivními reakcemi (zaměření pozornosti na obávané podněty, zrychlení a zjednodušení myšlení, obavy a starosti).
Úzkostí začíná komplexní program, který slouží ke kontrole a odvrácení nebezpečí. Výsledkem tohoto procesu může být že:
- situace, která spustila úzkost, je rozpoznána jako neškodná a proces úzkosti je postupně zastaven,
- vyvolávající moment je rozpoznán jakoohrožujícía vede k aktivní reakci v chování (boj nebo jiný způsob aktivního vypořádání),
- ohrožení je rozpoznáno jakonekontrolovatelné– následuje úniková reakce. Úzkost a kontrola jsou navzájem spjaté. To umožňuje řídit reakci k překonání ohrožující situace.
Mírné obavy, úzkost a strach přiměřené situaci jsou zcela normální a prožívá je v životě každý. Jsou užitečné a důležité, pokud nepřerostou určitou míru.
Problém začíná tam, kde se úzkost či strach nebo jejich tělesné koreláty objevují příliš často, trvají příliš dlouho a jejich intenzita je vzhledem k situaci, která je spustila, příliš velká nebo když se objevují v nepřiměřených situacích. V těchto případech zpravidla negativně zasahují do života jedince.
Intenzita příznaků může být různá. Může se projevit jen mírnou nepohodou nebo nervozitou, na druhé straně stavem hrůzy a paniky. Úzkost může „volně plynout“ bez omezení na zvláštní okolnosti, nebo se projevit v záchvatech.
Pokud se objeví náhle a bez zjevné příčiny, mluvíme o spontánní úzkosti, případně spontánním záchvatu paniky. Pokud se týká konkrétních situací (jde tedy o strach), kterých se běžně lidé nebojí, jde o fobii. Pokud se rozvine při očekávání ohrožující situace, mluvíme o anticipační úzkosti.
Chcete se dozvědět více o příčinách, výskytu a prognóze neurotických poruch?