Obsedantně kompulzivní porucha
Při OCD postižení zažívají nutkavé nápady, myšlenky, představy nebo impulzy (obsese), které se znovu a znovu stereotypně vracejí do mysli.Člověk je pociťuje jako cizí, neodpovídající jeho skutečným zájmům a přáním (ego-dystonní). Týkající se zejména možného agresivního chování („Co když bodnu své dítě nožem?“ „Co když někoho kopnu na ulici?“), kontaminace a štítění se („Co když dostanu infekci, nakazím se, ušpiním se?“), strachu, že něco důležitého nebylo uděláno nebo zkontrolováno („Když nezkontrolují opakovaně, zda jsem zamknul byt, vykradou mě!“), nepohody způsobené asymetrii nebo nepořádkem („Když nebude všechno symetrické, stane se neštěstí mojí rodině!“) apod.
Postižený si sice uvědomuje, že jsou to jen nápady a že nic takového se pravděpodobně nestane, ale sám fakt, že ho to napadlo, ho silně znejišťuje. Nejraději by obsese potlačil, ale čím je více potlačuje, tím více se objevují. Jsou pro něj ohrožující a rychle zvyšují napětí (většinou přes nepříjemné emoční stavy, jako je úzkost nebo zlost), což vede k potřebě je neutralizovat.Neutralizaci (snížení napětí) slouží pak rituály - kompulze.
Mohou to být opakující se projevy v chování (například opakované kontroly uzavření dveří, kohoutku vodovodu, karmy, sporáku, uzavření plynu, nadměrné umývání rukou, hýbání předměty, aby byly symetrické) nebo myšlenky (například počítání, modlení se, vybavování si neutralizujících představ).
OCD se léčí jak léky, tak psychoterapii. Z léků jsou účinné látky, které ovlivňují serotoninergní systém – inhibitory zpětného vychytávání serotoninu neboli SRI. Jedná se o clomipramin a SSRI (sertralin, citalopram, paroxetin, fluoxetin, fluoxamin, escitalopram). Pomoci také může venlafaxin, lék ze skupiny SNRI. Příznivý účinek těchto léků se objeví asi za 6- 12 týdnů užívání, avšak zlepšování pokračuje v dalších týdnech i měsících. Proto podávání léku by mělo být nejméně 12 týdnů, než se rozhodujeme o tom, zda byl účinný. Pokud ano, pokračujeme zpravidla v dalších dvou letech podávání. Pokud byl pacient léčen nedostatečně dlouhou dobu a léky jsou vysazeny, vrací se příznaky až u 90% postižených.
Alternativou farmakoterapie je kognitivně behaviorální terapie. Obě tyty léčby se také dajíkombinovat. V KBT je pacient podrobně poučen o fungování jeho příznaků a možnosti změny. Ta spočívá zejména ve vystavení se ohrožujícím podnětům (expozice) a následné zábraně kompulzivního rituálu.
Například se pacient kontaminuje špínou z podlahy a poté zůstane špinavý několik hodin. Zpočátku to vyvolá silnou úzkost a nutkání se jít umýt, v průběhu času však nepohoda klesá. Při opakované expozici je napětí stále menší, až daný podnět žádné napětí nevyvolává a zmizí nutkání ke kompulzi. Pacient je vystavován postupně celé řadě ohrožujících situací, od nejlehčích až po ty nejobtížnější. K tomu společně s terapeutem vypracují hierarchii postupných kroků. KBT je podobně účinná jako farmakoterapie, její výsledky jsou však trvalejší.