Příčiny u této skupiny poruch jsou většinou mnohočetné. Do určité míry je pohotovost k rozvoji úzkostnosti vrozená, záleží však také na výchově v dětství (problémem bývá předčasné oddělení od pečovatelů, odmítání, nadměrné trestání, kritizování, zneužívání, ale také vzor úzkostného rodiče, rozbroje mezi rodiči, problémy v dětském kolektivu).

Kombinace vrozené zranitelnosti a nepříznivých vlivů v dětství vede k vytvoření zranitelnosti pro budoucí neurózu. Dlouhodobý stres, zátěžové životní události, konflikty nebo nadměrné nároky v pozdějším životě pak vedou k odkrytí této zranitelnosti a rozvoji neurotických potíží.

Výskyt všech poruch z této skupiny je pouze odhadován. Zdá se, že v posledních desetiletích můžeme zaznamenat nárůst (60. léta kolem 15%, v současnosti 35-40%).

Přesnější data ze studií v populaci máme pouze u některých z těchto poruch:
 

 
Většina z těchto poruch se vyskytuje častěji u žen než u mužů.
 
Jde většinou o poruchy, které bez léčby trvají mnoho let i celý život, nejčastěji s obdobími zhoršování a zlepšování.

Spontánní vymizení je u většiny těchto poruch spíše vzácností než pravidlem. Většina z nich je však dobře léčitelná, pokud je indikovaná léčba zahájená včas.