Osobní příběhy

Tato líčení napsali poskytovatelé péče, přátelé a příbuzní osob trpících duševní poruchou o svých pozitivních i negativních zkušenostech (vybráno ze zahraničních webových stránek).

Malá loď - James Baxter, 14. června 2004

Jak na mne zapůsobila duševní nemoc mého otce - Luke Brown, 1. června 2004

Zaujatost - Sara Roberts, 12. listopadu 2003

Jak odpočívám - Sandra Daines, 12. listopadu 2003

Malá loď

Moje sestra trpí závažnou poruchou nálad [bipolární poruchou]. Houpá se po hřebenech a údolích svých nálad jako malá loď na rozbouřeném moři.
Mám ji samozřejmě rád, je to moje sestra. Ale je obtížné být si blízký s někým, kdo je tak proměnlivý. Je obtížné vědět, co ji udělá šťastnou a ještě obtížnější je vědět, co se jí dotkne.
To ale neznamená, že se o to nebudu snažit. Lidé, kteří mají problémy s duševním zdravím, se účastní té nejtvrdší bitvy, v níž může jakákoliv osoba bojovat, potýkají se s nepředstavitelnými hrůzami a zosobněným strachem, který dokáže vlastní mysl vyčarovat, když se obrátí proti vám. A proč ji to potkalo? Není drogáč [narkoman], není kriminálník, není špatný člověk. Je jen osamělou holčičkou, která v životě nedostala stejné příležitosti jako já.
A tak ji musím mít rád ještě víc. A vůči té nemoci necítím nenávist. Je projevem zmatku v její malé hlavě. Já ten zmatek vidím, jen když narazí na můj vlastní život. Ona s ním žije. Ona je skutečný hrdina. Obdivuji ji. Skláním se před ní. Posílám jí svou lásku a děkuji bohům, že na tom rozbouřeném moři nejsem já.

Jak na mne zapůsobila duševní nemoc mého otce

Můj nevlastní táta se o mne staral od té doby, co mně bylo sedm a mé sestře šest let. Nejdřív s ním byla legrace - vždycky se smál a hrál s námi hry - ale potom, bez důvodu, se rozzlobil a přestal mluvit. Vždycky to bylo útočné ticho a přineslo zasmušilou náladu do celého domu.
V průběhu let s ním bylo stále méně legrace, protože jeho melancholické nálady se stávaly častějšími. Nejdřív jsem si myslel, že to bylo kvůli něčemu, co jsem udělal já, ale když se dívám zpátky, tak si uvědomuji, že to byl on, kdo měl problém.
Máma musela trávit hodně času s mojí sestrou, která měla problémy s učením, takže si vždycky neuvědomovala, ca zažívám. Kromě svých nálad ležel nevlastní táta často v posteli s bolestí hlavy. Abychom ho nerušili, tak jsme se domem jenom plížili.
Taky měl problémy s jídlem. Když jsem si šel něco vzít do lednice, díval se na mě zpoza vlasů na čele zlým pohledem; ve skutečnosti nesouhlasil s tím, když někdo jedl. Jídlo schovával a na mléko a na pomerančový džus dělal značky, aby zjistil, jestli jsem si vzal. Když jsem se napil, musel jsem pak doplnit vodu zas až po značku.
Když jsem byl starší a vodil jsem si domů kamarády, začal z ničeho nic vykládat vtipy a i jinak se k nim choval až moc přátelsky. Bylo to trapné, ale asi chtěl, aby na ně udělal dojem a aby si mysleli, jaký je báječný chlapík. Když jsem byl mladík, hráli jsme kriket za stejné družstvo. V šatně byl vždycky samá legrace, ale v okamžiku, kdy jsme přišli domů, tak se změnil. Spoluhráči si mysleli, že je skvělý. Moje máma mi povídala, že jim mám říct pravdu, ale podle mě to nemělo smysl. Stejně by mi nevěřili.
Ke svému nevlastnímu tátovi chovám smíšené pocity. Staral se o mne, když jsem byl děcko a já jsem mu za to hodně vděčný, ale vzpomínám si také na jeho protivnou, ufňukanou a útočnou stránku. Loni mi řekl, že mne má rád, a to hodně pomohlo. Stejně ale nemám moc sebedůvěry, což je asi být zčásti způsobeno jeho nemocí a tím, co jsme kvůli ní vytrpěli. Konfliktní situace a společenské akce jen s velkými obtížemi a dávám přednost tomu, být sám. Kdyby to šlo, tak bych žil a pracoval na majáku.
Když vyrůstala moje máma, trpěl duševní nemocí jeden z jejích rodičů a říká, že jí to trvalo mnoho let, než se dostala tam, kde je teď. Možná, že budu stejný.

Zaujatost

Největším důvodem zklamání jsou pro mne postoje jiných lidí k mé dceři. Tím myslím členy její rodiny. Myslím si, že tyto postoje jsou vyvolány nedostatkem znalosti o celé situaci. Opravdu věřím, že tuto znalost můžete získat jenom prostřednictvím zážitků „na vlastní kůži“, tím, že s danou osobou trávíte čas, protože teprve potom můžete poznat její skutečné potřeby.
Dcera není v domě svého otce vítána (se kterým jsem se před lety rozvedla) – „co kdyby náhodou“. „Co kdyby náhodou co?“, ptám se. Kdyby ji do svého domu víc zval a trávil s ní tak víc času, věděl by, že se její zdraví jen zhoršuje, když je izolovaná, že potřebuje být součástí rodiny a cítit se chtěná. Tento postoj může být zčásti důsledkem vlivu jeho manželky a obav z toho, jaký účinek by moje dcera mohla mít na jejich dvě děti. Není mi však jasné, proč tyto obavy mají. Moje dcera si uvědomuje, že má ve vztahu ke svému otci problém, protože však má problémy s duševním zdravím, nedokáže tyto věci řešit. Před vypuknutím nemoci své
dcery jsem měla s jejím otcem přátelský vztah, teď spolu vůbec nemluvíme.
Obdobně zaujatý postoj zaujímá její nevlastní otec a jeden z jejích bratrů, a taky kvůli neznalosti. Můj manžel při návštěvách mé dcery odchází, protože si myslí, že její problémy jsou jen “součástí hry, kterou hraje”. Toto chování vychází z problémů, které měl můj manžel v dětství a které ovlivnily jeho postoj k ženám. Můj syn je zaujatý především proto, že je příliš mladý, než aby si dokázal uvědomit vliv svého otce.
Tyto postoje mou dceru i mne ovlivňují a dělají naše životy obtížnějšími. Chápu, proč tyto postoje vznikají. Větším zapojením, rozpoznáním svých vlastních problémů a kladným přístupem však příbuzní mohou přinést více uspokojení do života poskytovatele péče i osoby, o kterou pečuje.

Jak odpočívám

Poskytovat někomu péči vyvolává stres a tlak. Každý poskytovatel péče musí mít způsob, jak tento stres zvládnout. Ať už si nalezne tichý koutek nebo se zabývá nějakou relaxační činností. Je třeba si uvědomit, že nelze někoho podporovat, pokud se nejdříve nepostaráte sám o sebe.
Mně při odpočinku pomáhá aromaterapie. Večerní koupel s několika kapkami éterického oleje rozpuštěnými ve vodě je skvělým způsobem, jak si odpočinout. Olej z levandulí či pomerančových květů je pro relaxaci nejvhodnější.
Masáž je další relaxační technikou, kterou považuji za užitečnou. Můžete ji provádět se svým partnerem. Je to báječný způsob, jak si doma odpočinout. Je třeba se zaměřit na krk a ramena, protože při stresu často ztuhnou a bolí.

 

MUDr. Martin Anders
Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

Filip Španiel, Tomáš Novák
Národní ústav duševního zdaví