Jak změnit své reakce
Dobrý den,
prosím o pomoc, respektive radu, jak se změnit. Žiji s partnerem v domácnosti, máme roční miminko a vše je vlastně v pohodě. Jen já mám problém s vnitřní agresivitou, nervy a vztekem. Vše se točí kolem úklidu. Přítel je tak trochu bordelář, ale to je vše. Jinak mi skvěle pomáhá s dcerkou, protože já chodím do práce (která naštěstí není psychicky náročná). Dále vaří a celkově je vše ok. Jen já se prostě nechápu.....Mám takové životní stavy, které jsou někdy horší, jindy lepší, ale co je nejhorší je to, že mi vadí ten "nepořádek" co doma je. Vadí mi, že leří kapesníček na stole a přítele hned nenapadne to uklidit. Doma bývá nezameteno, nevytřen, občas očurano od pejsků. Vidím to a hned to ve mě začne vařit a není to obyčejný vztek, ale zařínám cítít strašně vnitřní pnutí a agresivitu, kterou musím v sobě dusit. Napadají mě poznámky typu " TO to jako nemužeše uklidit, když tu jsi celý den"? Ale držím to za zuby, protože na přítele nechci neustále nedeávat, protože vím, že jindy to proste uklidí a ten nepořádek neuteče. Někdy nechápu, že nechá celý týden prádlo na vešáku a nenapadne ho to uklidit..:/.........Jsem z toho neštastná, na nervy, nekdy vybuhcnu a mlátím sama sebe...:( Nesnáším to, že se tohle ve mě dějě. Mé přání je, aby mi ty veci proste nevadili a bez keců to udělala, protože to je za chvilku. Nemusím to dělat hned. Žádná katastrofa to není....Co si prosím uvědomit? Jak s tím pracovat? Chci se v tom cítit ok a aby byl klid?
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
podobné reakce zažívá řada lidí a musím přiznat, že ani já nejsem vyjímkou.
Myslím že je důležité si uvědomit, že se obvykle nejedná o jednoduchou reakci na jednu věc (například zmiňovaný kapesníček). Užitečné bývá uvědomit si všechny další faktory. Typicky je to 150. drobnost v řadě, přičemž nad většinou z nich bychom s nadhledem mávli rukou, nebo to adekvátně vykomunikovali, Často je to horší v obdobích, kdy jsme ve větší zátěži (což v rodinách s malými dětmi bývá běžné) - unavení či přetížení, nemáme čas na aktivity které jsou průběžným ventilem, nástrojem k dočerpání sil a zdrojem uspokojení (odpočinek, sport, přátelé, koníčky..).
Pokud širším okolnostem lépe porozumím, mohu na ně dříve reagovat (tím že je řeším nebo zařadím do programu něco, co moji tenzi sníží) a nemusí pak dojít k výbuchu.
Dále je možné (a obvykle vhodné) komunikovat o těchto situacích s partnerem. Užitečné je dále rozvíjet své schopnosti, jak zacházet s emocemi. Např, tím že je pozoruji a popíši ("teď cítím horkost na obličeji a vztek") místo toho abych je pustil do vlastního jednání (např. hádky či výčitek"). Mohu využít zklidňujících technik (dechové, relaxační, meditační), počítat do sta, jít se na 15min věnovat jiné činnosti a pak se k tomu s chladnější hlavou vrátit atd.
Pokud se vám nebude dařit dosáhnout dostatečné změny sama, můžete využít podpory psychologa či psychoterapeuta.
Držím vám palce a přeji ať se vám daří!
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Cením si Vašeho dotazu. Já vím, že dvě situace se nedají nikdy úplně porovnat. Ale někdy u sebe vnímám také podobné napětí. Přesně, chci mít všechno srovnané, hezky na svém místě, v klidu a pořádku. Jakýkoli chaos mě znejišťuje. Je to dáno mojí křehkostí, nejistotou. Mně hodně pomáhá s tím o tom s někým bez okolků mluvit. Prostě si vylít srdce a tím se uklidnit. Mně k tomu skvěle pomáhá individuální psychoterapie – práce s psychologem. Ale stačí i jiná vrba. Pomáhá mi i deník. Věci si srovnat, naplánovat, aby vše bylo ok. Můj stav tedy jde více do úzkosti, než do agrese, ale někdy také vylítnu. Člověka to pak mrzí. Na uklidnění mi pomáhá se projít, trochu se vydýchat. Myslím si, že i s partnerem je třeba o tom mluvit, jak to vidí on. Třeba úplně jinak. Nikdo není dokonalý, Vy jste na to dva, vlastně tři. Cítím, že Vás to trápí a upřímně s tím chcete něco dělat, to je první zásadní krok. Neuzavírala bych se do sebe. Přeji hezký den.