sebevrazda

Dobrý den. Těší mě, že i přes to jak vám je, hledáte způsoby, jak si nechat pomoc a situaci zlepšit. Chápu, že stavy které popisujete jsou unavující a vysilující. Tím spíše, pokud se myšlenky nedaří odklonit a nemůžete ani spát. V tom by vám významně mohly pomoci léky. Pokud nemají dostatečný efekt, je na místě informovat ošetřujícího psychiatra a domluvit se s ním na změně medikace. Někdy se stává, že určitá antidepresiva u konkrétního člověka nefungují a je potřeba nasadit jiná. (Podobně to může být i s jinými léky, třeba antibiotiky..). Chápu i to, že vyplňování testů u psychologa vám úlevu nepřináší. Považoval bych za vhodné tento fakt psychologovi sdělit a domluvit se s ním, jak bude další postup / spolupráce vypadat. Testy mohou být přínosem v oblasti diagnostiky (což je mnohdy nezbytné a na místě), nejsou však léčebným nástrojem - psychoterapií. Následně můžete zvážit, zda pokračovat v docházce nebo si najít někoho jiného. Při své práci v krizovém centru, lůžkové psychiatrii i psychoterapeutické praxi jsem poznal řadu klientů, kteří své stavy popisovali podobně jako vy. V naprosté většině případů se podařilo psychický stav i životní situaci výrazně zlepšit. Řada z nich po čase začala žít život, který považovali za snesitelný a hodnotný. Je ale také pravda, že to mnohdy vyžadovalo několik úprav medikace, úsilí v psychoterapii (obvykle až poté co alespoň trochu zabraly léky) i velkou dávku trpělivosti - někdy to trvalo i řadu měsíců. Tato zkušenost mi dává naději, že zlepšení je možné téměř vždy. Naproti tomu sebevražda, již žádné řešení neumožňuje. Nechává ve složité situaci řadu blízkých i vzdálenějších lidí. Myslím že není odvážné "to udělat". Za odvážné považuji spíše přijetí obtížného stavu a situace, hledání a zkoušení cest ke zlepšení i když sám necítím jistotu, že povedou k cíli. Kromě dříve uvedených možností (konzultace s vaším psychiatrem a psychologem) může být odvážným krokem vyhledání pomoci v některém z krizových center nebo telefonát na linku důvěry. Držím vám palce a přeji, ať je brzy lépe!

Dobrý den, nepíšete o tom, co konkrétně vám způsobuje pocity, že jste zbytečná a jen starostí pro vaše okolí, ale věřte, že na všechny situace existuje způsob, jak je zlepšit. Jen člověk někdy potřebuje někoho, kdo jeho problémy uvidí z jiného úhlu a pomůže mu začít věci lépe nastavovat. K tomu by rozhovory s psychoterapeutem měly pomoci, také léky mohou být velkou úlevou. Vím, jak je těžké uvěřit, že se věci zlepší, když je člověku mizerně - taky jsem měla období, kdy jsem toužila už se neprobudit, kdy představa dalšího života byla těžká k neunesení. Nevzdávejte to! Antidepresiva by měla zabrat nejpozději do měsíce, pokud vám nepomohla, nejprve žádejte o jiné léky nebo jinou dávku; popište lékaři víc, jak moc mizerně se cítíte a chtějte pomoc. Také psychologovi řekněte otevřeně, jak se cítíte a že možná potřebujete sezení častěji, než krizi překonáte. Případně se můžete obrátit na některé krizové centrum, kam se dá přijít i bez objednání a dostat intenzivní pomoc. Je nás hodně, kdo něco podobného, co se teď děje vám, známe. Není ostuda si říci o pomoc, případně to říkat hlasitěji. I hrozné stavy se dají překonat a život se po nějaké době přehoupne do lepší fáze, věřte tomu. Ač někdy nejsme schopni vidět světlo na konci tunelu. Vydržte, nejste v tom sama, ač se tak teď cítíte! Moje krize trvala několik let, ale teď jsem ráda, že jsem to nevzdala. Časem jsem zase dokázala na světě i ve svém životě vidět pěkné věci a taky si je sama trochu do života přitahovat. Moc vám přeji, ať se vám to brzy taky podaří. Možná jich už teď máte víc, než si uvědomujete, byla by škoda nezkusit je hledat. Hodně štěstí i sil!