Mentální postižení
Dobrý den, už jsem opravdu zoufalá a nevím si rady se svou mentálně postiženou dcerou. Ještě před rokem byla celkem v pohodě a teďka už jen sedí, nic ji nezajímá. Má cukrovku a píchá si inzulín. Stále nám tvrdí, i když ho dostane po jídle, že není píchnutá, a dokonce si ho někdy už ani nechce píchnout. Když má jít jíst, jen sedí a stále přemýšlí nad inzulínem. Vždy mi doma pomáhala aspoň vysát nebo takové základní věci. Teďka už opravdu nic. Doktor i nasadil léky na uklidnění, ale to je vždy jen krátkodobé. Psychicky už jsem na tom opravdu špatně a nevím jak dále. Prostě se uzavřela a nezájímá ji nic, než jen že nemá inzulín apod. (přitom ho má). Snažím se ji stále něčím motivovat, že si spolu něco zahrajeme nebo tak, ale vůbec. Děkuji Illésová
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
chápu že taková situace pro vás může být velmi náročná a vyčerpávající. První, na co jsem při čtení vašeho dotazu myslel, zda máte nějaký prostor pro odreagování a doplnění energie. Zvláště při dlouhodobé zátěži to považuji za klíčové. Vyčerpaný člověk nedokáže efektivně podporovat druhé, navíc sám trpí.. Nerozpakujte se proto využít pomoc druhých a získat čas pro sebe, své zájmy a potřeby .. Kromě neformální pomoci ze strany vašich blízkých k tomu lze využít i institucionální podporu - například odlehčovací (respitní) pobyt pro dceru.
Možná by pro vás bylo podporou, kdybyste mohla své starosti konzultovat s odborníkem (poradenství k péči o dceru nebo psychoterapie pro vás), nebo sdílet s dalšími rodiči, kteří mají podobnou zkušenost.
Co se týká samotného chování vaší dcery, mám k tomu velmi málo informací. Je možné, že zaměření na inzulín je způsobeno velkou úzkostí (či obsesí). V takovém případě by byla na místě psychiatrická léčba, která dokáže takové projevy účinně mírnit. Pro dlouhodobé užívání bývají v takových případech předepisována antidepresiva. Je také možné, že by pozitivní roli sehrála změna prostředí a aktivizace (např. chráněné dílny, volnočasové aktivity..), To obvykle ve svém důsledku vede k jinému zaměření pozornosti. Jaké možnosti jsou ve vašem regionu vám poradí v některé z organizací, které se na péči pro lidi s mentálním handikepem zaměřují.
Držím palce!
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. S vaší situací soucítím, protože já sama vychovávám dvě děti s vývojovými obtížemi a vím, jak je tato péče vysilující. Bez znalosti celé situace je velmi těžké dávat nějaké tipy pro lepší fungování vaší rodiny. Co bych vám však chtěla vřele doporučit je zamyslet se nad tím, zda byste mohla mohla udělat něco víc pro sebe. Pokud je to možné, pokusit se pro dceru najít nějaké odlehčovací služby, dobrovolníka či stacionář a odpočinout si. Pro pečující matky je velmi třeba uchránit si nějaký čas pro sebe, zajít si s kamarádkou na kávu, na masáž nebo na rozhovor s psychoterapeutem. Veškerá podpora a péče nemůže být orientovaná jen na dítě, ale i na jeho pečující matku.
Přeji vám hodně sil a postupné zlepšení situace.