Agorafobie
Agorafobie znamená v doslovném překladu „strach z tržiště”. Agorafobie se projevuje strachem pobývat na místech, kde v případě nevolnosti nebo panického záchvatu není rychle dostupná pomoc. Postižení se proto vyhýbají dopravním prostředkům, supermarketům, velkým prostranstvím, návštěvě kin, divadel, v těžších případech i jakémukoliv opuštění domova bez bezpečného doprovodu.
Podstatou agorafobie je však strach z panického záchvatu v situaci, ve které není dostupná pomoc nebo ze které je obtížné se vzdálit. Kromě samotného strachu z příznaků paniky mívají lidé trpící agorafobii často strach z toho, co by si řekli druzí lidé, kdyby jejich záchvat paniky viděli.
K léčbě agorafobie se používají antidepresiva ze skupiny SSRI (paroxetin, citalopram, fluoxetin, fluvoxamin, sertralin, escitalopram) a SNRI (venlafaxin), podobně jako u panické poruchy. Vzhledem k riziku vzniku závislosti je vždy výhodnější použít k léčbě antidepresiva, než anxiolytika (léky na zklidnění typu alprazolamu, clonazepam, bromazepamu, diazepamu apod.).
Všeobecně platí, že psychofarmaka dokáží lépe kontrolovat úzkost a tělesné příznaky, které se u agorafobie dostavují, ale jen velmi málo mění vyhýbavé chování. Proto i při farmakologické léčbě je nutné postupné (od lehčí k těžší) ale systematické (nejlépe každodenní) vystavování se obávaným situacím. Léčbou volby agorafobie je kognitivně behaviorální terapie.