Specifické fobie

Jako specifickou fobii označujeme nerozumný a přehnaný strach z určitého konkrétního objektu nebo situace. Strach je obvykle omezen na tuto situaci nebo objekt a postižený netrpí příznaky úzkosti, pokud se nesetká nebo se neobává setkání s fobickým podnětem.

Mezi nejčastější specifické fobie patří fobie ze zvířat, zvláště ze psů, hadů, hmyzu a myší. Dalšími běžnými fobiemi jsou klaustrofobie (strach z uzavřených prostor) a akrofobie (strach z výšek), z bouřky, hromu, tmy, létání, močení nebo defekace na veřejných záchodcích, požívání určitých jídel, návštěv zubního lékaře, pohledu na krev nebo zranění, injekcí a strach z určitých nemocí. Obvyklými tématy fobií z nemoci jsou nemoc ze záření a pohlavní nemoci, v poslední době AIDS.

I když je spouštěcí situace nenápadná, může její přítomnost vyvolat paniku jako u agorafobie nebo sociální fobie. Specifické fobie vznikají obvykle v dětství nebo rané dospělosti, a pokud se neléčí, mohou přetrvávat desítky let. Postihují někdy v životě kolem 25 % žen a 12 % mužů. Závažnost následného omezení záleží na tom, jak je postižený schopen vyhýbat se fobickým situacím.

Specifické fobie se léčí téměř výhradně expoziční terapií, tedy postupným vystavením se obávaným podnětům. Expoziční léčba, pokud se jí postižený podrobí, bývá obvykle úspěšná. Léky zpravidla účinné nejsou. U dětí se používá systematická desensibilizace (expozice obávanému podnětu v imaginaci během relaxace).