...jsem vyčerpaná
Dobrý den. Od dětství mám deprese, úzkosti...léky ani psychoterapie nepomáhají, , i když hodně chci,myslím, že se snažím na sobě pracovat, přesto nedokážu změnit své myšlení , ani chování. Je mi 46 a když se ohlédnu nazpátek ve svém životě, vidím, jen, že všem svým chováním ubližuji a vše ničím, i když se snažím o pravý opak.Manžel mnou pohrdá, říká, že jsem způsobila, že před časem vážně onemocněl, že se žít se mnou nedá,ale rozvést se nechce a já na to sílu nemám...dospělý syn má ADHD,starší dcera taky, ... manžel má své koníčky. snaží se ode všeho odstřihnout, užívat si života , jak on sám říká,což bych na jeho místě taky dělala. Moje matka mě nechtěla,snažila se mě v těhotenství zbavit,potom jsem byla u pěstounů, babičky a dědy,ale žádnou lásku a přijetí jsem nezažila, spíš mám pocit, že se o mě starali z povinnosti, babička sama byla nemocná, fyzicky i duševně.Nedávám nikomu vinu, snažím se odpustit, ale asi toho nejsem schopna.Přijdu si jak nepovedenej "aušus"Nejradši bych zbaběle ode všeho utekla ale pak převáží smysl pro povinnost, jdu do práce, snažím se vyhovět, potom domácnost dcera, kroužky,o víkendu výlety, i když mám úzkosti, tak se snažím jít přes to a fungovat, ale jsem už hrozně vyčerpaná... .. .Nežiju, přežívám ze dne na den. ..Nevím, kde a čeho se mám zachytit,nevím, proč si z žádné žádné terapie nedokážu nběco vzít co by mě nějakým způsobem posunulo k tomu lepšímu já... a ztrácím se v žití. Kde a jak najít pevný bod a od čeho se odrazit?....
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, vztahy, které si utváříme od dětství nás formují i v dospělosti a absence lásky a přijetí se mohou podílet na tom, že člověk pak není schopen přijmout a mít rád sám sebe, což se pak projevuje i v dalších vztazích. Píšete, že psychoterapie Vám nepomáhají, pro mě je to příliš obecný pojem. Aby byla psychoterapie k něčemu, musí se sejít několik věcí. Dobrý psychoterapeut, který ví, co dělá, musíte si tzv. sednout, což umožní vytvoření bezpečného a otevřeného terapeutického vztahu a dále musí být dostatečně intenzivní - např. psychoterapie jednou za měsíc může mít sice podpůrný význam, ale nemusí člověka posunout dál. Pokud psychoterapie "nepomáhá", pak je třeba toto téma do terapie vnést. Někdy se posun ze stagnace neobejde bez změny psychoterapeuta. Pak se může povést mnoho. Viz také vyčerpávající odpověď peer poradkyně. Držím palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, nevím, proč vám terapie nezabírá. Váš příběh je asi příběh pro dobrého psychologa, který by vás dokázal provést až do hloubky problému, nejen přežít a fungovat, jak říkáte. Píšete, že jste vyčerpaná, možná máte pocit, že nic neznamenáte. Vůbec to nemusí být pravda, možná jste jen vyrůstala mezi lidmi, kteří ve vás ten pocit vyvolali. Možná by bylo lépe změnit terapii, nebo jít více do hloubky, obecně se u úzkostí doporučuje dnes oblíbená kognitivně- behaviorální terapie. Měla byste hledat, co vy chcete, mít k sobě lepší vztah, nebýt závislá na přijetí druhými a jejich názoru. I vy máte právo žít, třeba se věnovat svým zájmům, jako váš muž, měl by vám pomáhat. Možná by bylo dobré také vyloučit tělesnou příčinu únavy, objednat se třeba na preventivní prohlídku k praktickému lékaři. S těmi léky se budete muset asi obrátit na lékaře, který je předepisoval. Buď se vám netrefili správně s léky, to se stává velmi často, anebo byste možná mohla při dobré terapii fungovat i bez nich. To, jestli je potřebujete, by měl posoudit opět lékař, s vaší pomocí.
Zpět na seznam