Anorexie

Dobrý den, především bych chtěl vypíchnout fakt, že jste se rozhodla s anorexií bojovat a zvítězit nad ní. To je pozitivní zpráva, jste dobrá. Z toho, co píšete se ale zdá, že jste na to dost sama. Vaše váha sice není ohrožující, ale jde o podváhu, BMI je menší než 18,5, tedy jde o podváhu, i když interpretace BMI není tak jednoduchá, jak se většinou píše. Možná by stálo za to spolupracovat s psychologem a nutričním terapeutem.

Dobrý den a děkuji za Váš dotaz. Rozumím Vašim starostem, s kterými se obracíte na naši poradnu. Vaše zkušenost s anorexií je podobná té mé (později jsem trpěla i bulimií), kterou jsem v minulosti procházela. Hlavně oceňuji Vaši odvahu za sdílení Vašeho příběhu, a jak přijímáte starosti o Vás od ostatních. Už jste vlastně začala malými, ale o to důležitějšími, kroky na cestě zotavení. Jsem velmi ráda, že jste se rozhodla pro uzdravení a okolí Vás v tom může podpořit. Z popisu situace vnímám také Vaše starosti ohledně extrémního hladu a s tím spojené přibírání. Já osobně mám spojenou anorexii se slovem „věšák“. Lidský věšák, třeba na oblečení. A je úplně jedno, zda je dívka vychrtlá nebo se nepohybuje na životě ohrožující hranici a přitom se cítí dobře. Dívka s anorexií působí zranitelně, křehce, osamoceně, jakoby zašedle, z očích se dívá smutek a strach, bez jiskry energie či života. Co kolikrát visí na vlásku, je právě naše duše, vnímání našeho těla a sebe. Opravdu nezáleží na tom, zda jste nebo nejste dostatečně nemocná (bez podváhy), důležité je zase vnímat své tělo jako dar života, mít své tělo ráda, naplnit ho životem, energií, jiskrou veselosti, spokojenosti a hlavně zdravím. Naučit se přijímat své tělo takové, jaké je od přírody a začít mít sama sebe ráda, pečovat o sebe a své tělo. Cítit se zdravá a šťastná. Pro mě je i zcela pochopitelné, že když začnete se zotavováním, tak i přesto se může objevit strach z přibírání. Není se čemu divit, když při poruchách příjmu potravy dochází k takovým extrémům, jako je úbytek na váze, změny vlastního vnímání, jakési čekání na uznání nebo naopak přejídání se a následně vyvolané zvracení apod. Ale i přesto jsem ráda, že jsem dokázala čelit svým démonům a přibírala rozumně na váze, opatrně vůči extrémnímu hladu, abych se potom zase nepřejídala a nespadla do bulimie (pozn. další porucha příjmu potravy). Tělo a já sama jsme se zase našli, je nám spolu dobře a konečně mohu říci, že se i dobře cítím ve své vlastní kůži (těle). Cením si svého zdraví více než kdy předtím. Nejúčinnější ocenění, které člověk může dostat, není závislé na ostatních, ale je to právě to ocenění, které si člověk dokáže dávat sám sobě. Při poruchách příjmu potravy vlastně nejde tak o jídlo, číslo kilogramů na váze, ale o sebepřijetí a uznání sama sebe. Zkuste najít sama v sobě svou mladou ženu, která patří Vám. Děkuji za Váš dotaz a oceňuji Vaši důvěru a odvahu ke sdílení Vašeho příběhu. Přeji upřímně, ať se Vám daří, cítit se zdravě a šťastně. Držím Vám palce.