Bipolarka, soc. fobie, úzkosti, paniky u partnera
Hezký den, zhruba před rokem jsem psala ohledně mánie u mého muže, který trpí BAP. Manii měl od konce března loňského roku, léky mu zhruba po měsíci a půl zabraly a od začátku června se začal překlapet jeho stav do deprese. Která trvala téměř půl roku, asi měsíc bral dále léky i na deprese, ale sám je vysadil a už ani nechce docházet k MUDr., byl u paní psychiatricky naposledy v srpnu. V listopadu skončil v práci, rozhodl se tak sám, už nezvládal pracovní stres a velkou zodpovědnost. Když chodil do práce, trpěl i panikou a uzkostmi, ty vymizely poté, co už do práce nechodí. Teď byl dva měsíce v remisi a znovu udeřila deprese, která trva už více jak 14 dní, muž začal trpět i soc. fobii, takže se s nikým nechce bavit, nikoho nechce vidět, ani ze své rodiny. Pokračování v další části.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, odpovědď na obě části dotazu. Je pravděpodobné, že Váš manžel je v depresivní fázi onemocnění, úzkost a fobie se zde vyskytovat také mohou. V takovém období je třeba manželovi nabídnout zprostředkování opětovného navázání odborné péče, projevit emoční účast a zájem o jeho zdraví. Jinak se k němu chovejte úplně normálně. Je také možné požádat o pomoc některou sociální službu, která se věnuje poidpoře lidí s duševním onemocněním v jejich přirozeném prostředí (např. Centrum pro duševní zdraví - CDZ, popřípadě terénní komunitní služby), je zde také moéžnost konzultovat další postup s lékařem, ke kterému Váš manžel v minulosti docházel. Držím palce.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s úzkostně depresivní poruchou, tedy ne tu úplně stejnou, ale snad vám aspoň něco může posloužit:
Nedostatek energie při depresi je opravdu nepředstavitelný a stavy utrpení při úzkostech také. Proto věřím, že nejdřív jsou léky velikou pomocí. Zároveň samy o sobě nemohou změnit vše v naší hlavě, proč úzkostem a depresím podléháme, k tomu je zase dobrá terapie. Podobné stavy se zvládnout dají, ale vyžaduje to trpělivost a odhodlání. Musí být pro vás těžké vidět, že je manžel momentálně nemá. Na vašem místě bych zkusila přece jen nějakým způsobem povolat jeho odpovědnost k vám a dětem. Možná není ani pro něj dobré, když ho příliš "šetříte" a hlavně přece nemůžete vše táhnout sama. Možná má pocit, že se do tohoto světa nehodí, ale jeho děti za to nemohou. Proto bych na vašem místě trvala na nějakém rozdělení povinností a také na tom, aby pracoval na svém zotavení. Ženy to asi mají jinak, ale když mi bylo zdravotně nejhůř, stále jsem se snažila kvůli malé dceři fungovat a navenek nic nedávat znát, nechtěla jsem, aby měla maminku ruinu. Zkuste manžela vyburcovat k léčbě. Pokud nemá důvod sám, zkuste mu ho dát vy. Hodně štěstí.
Zpět na seznam