bipolární porucha

Manžel se již 30 roků léčí s bipol.poruchou.Poslední dobou má manické stavy i přes užívání léků.Lithium a Ketilept.K lékaři jít odmítá,že to přejde.Pracuje.Nechce si jít pro DPN,aby to nedozvěděli v práci.I přes užívání léků dochází k těmto stavům.Jak ho přimět,aby si odpočinul a šel k lékaři.Už jsme manželé 25 roků a vím jaké mívá stavy.Už i mně to unavuje se neustále rozčilovat a posluchat bláboly, které hovoří.Sám musí pochopit,že se s ním něco děje.Stydí se za svou nemoc.Unavuje s tím celou rodinu.
Avatar

Zuzana Foitová

Odpověď odborníka:
Dobrý den, chápu, že po mnoha letech soužití s člověkem s bipolární poruchou na Vás může dopadat únava, protože zblízka zažíváte, snášíte a vyvažujete výkyvy v manželově duševním zdraví. Jestliže je nyní manžel schopen chodit do zaměstnání a vykonávat svou profesi, patrně jeho stav není ještě úplně vyhrocený. Vám oběma by ovšem pomohlo přemýšlet společně s jeho psychiatrem o spouštěčích zhoršení (např. pracovní přetížení) a jak se jim vyhnout. Tuto diskusi je nejlépe vést v době, kdy je manželův zdravotní stav dobrý a je možno se dohodnout na úpravě dávkování léků a jiných opatřeních. Jsem přesvědčena, že za ta léta nejen vy, ale i manžel již umíte rozpoznat známky hrozícího zhoršení a taky víte, co v minulosti pomohlo. Držte se toho, co se již osvědčilo, a společně s manželem a jeho lékařem promyslete "pohotovostní plán" - jak budete postupovat při případném příštím zhoršení. Pro vás osobně je pak velmi důležité, abyste nedávala na druhou kolej svoje vlastní potřeby, tj. abyste se o sebe dobře starala, dopřávala si odpočinku, osvěžení a starost o manžela aspoň někdy předala jiným blízkým lidem. Přeji hodně sil.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Z toho, co píšete, je cítit únava z dlouhodobé zátěže, způsobené manželovým onemocněním a jeho dopady na váš rodinný život. A není se vůbec čemu divit. Takto závažná duševní porucha vždy zasáhne nejen život pacienta samotného, ale i jeho okolí. Píšete, že se manžel léčí již dlouhou dobu. Lze tedy předpokládat, že svému onemocnění nějak rozumí, má zkušenosti s příznaky zhoršení stavu a také ví, co mu pomáhá, aby se jeho stav opět stabilizoval. Jelikož Vašeho manžela neznám, nemohu posoudit, nakolik je to pravda. Zapeklitost manických stavů často spočívá v tom, že pacienti se v této fázi cítí spíše lépe, mají více energie a nemají proto potřebu ani motivaci svůj stav řešit. Zároveň rozumím manželovi, že má obavu ve vztahu k zaměstnavateli, protože vůči lidem s duševním onemocněním ve společnosti opravdu stále přežívá velké množství předsudků a tabu. Co můžete udělat (a také děláte) je upozorňovat manžela na změny v chování, kterých si všímáte a snažit se jej motivovat k návštěvě lékaře. Pokud však není přímo nebezpečný sobě či svému okolí, pak konečné rozhodnutí záleží vždy na něm a na jeho ochotě situaci řešit. Upřímně Vám přeji hodně sil a manželovi brzkou úlevu od akutních obtíží.


Zpět na seznam