Cítím že něco není v pořádku

Dobrý den Ani nevím jak začít. Zanedlouho mi bude 17 let a studuji střední školu. Mívám jakýsi panický záchvat ovšem nad absolutně nepochopitelnými podněty. Srdce mi buší, je mi špatně a chci utéct kamkoli, kde se budu moct schovat a nikdo mě nenajde. Občas (skoro každý den) mě přepadne smutek. Sevře se mi hrdlo, těžce se mi dýchá, nemám zájem o konverzaci, nic mě nebaví, chce se mi plakat (což ovšem většinou nemůžu). Nemám žádné koníčky a ani kamarády. Už si nevím rady, kolikrát ani nechci vylézt z bytu kvůli jedné z těchto věcí. Děkuji za odpověď
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, jedou z vlastností panických a podobných úzkostně depresivních stavů může být chybění kontextu, tedy nepřítomnost srozumitelných podnětů ši souvislostí, které by mohly nástup úzkosti jednoduše srozumitelně vysvětlit. Může se to podařit alespoˇbn částečně objasnit v dlouhodobé systematické psychoterapii, kterou doporučuje naše peer poradkyně. Stává se ale dosti často, že úzkost pacientovi komplikuje a omezuje život natolik, že je třeba farmakolologická léčba. Zde se nejčastěji používají antidepresiva, pomocí kterých se podaří i celkem šetrných dávkách potíže zmírnit až zcela potlačit během poměrně kratší doby. V takových případech je ideální kombinace medikamentózní a psychoterapeutické léčby, které se vzájemně nevylučují, naopak. Takže ve Vašem případě by bylo jistě vhodné odborníka navštívit, klidně můžete začít u klinického psychologa - psychoterapeuta, který by Vás měl nasměrovat také na psychiatra, uzná-li to za potřebné. Držím palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, váš dotaz mě citově zasáhl, velmi s vámi soucítím, protože mám z části podobné zkušenosti. Úzkost dokáže skutečně udělat ze života peklo! Moc bych vám přála, abyste si s ní poradila už teď, aby neovlivňovala váš život do budoucnosti (jako se to stalo mě). Moje osobní doporučení by bylo, abyste nejdříve zkusila najít vyléčení v psychoterapii. V rozhovorech s terapeutem můžeme postupně najít příčiny svých strachů a úzkosti, začít se na sebe a svět dívat jinak a v důsledku toho být spokojenější a taky uvolněnější mezi lidmi, najít víc přátel. Bohužel tuto variantu mnoho lékařů nenabízí, jejich první volbou jsou léky. Ale mně úleva po lécích vlastně jen odsunula to opravdové řešení – nalezení zdravého sebevědomí, sebeúcty a tím i opravdové úlevy od úzkosti, nejen její „překrytí“ nekonečným polykáním tablet. Terapeutka se pro mě na mnoho týdnů stala podporující, chápající, blízkou bytostí, která mi ale také upřímně dávala zahlédnout, čím si v životě sama škodím, dávala mi oporu k tomu, abych těžké věci ve svém životě ustála a přesto dokázala být znovu spokojená. Moc vám přeji, aby se vám povedlo něco podobného, jde to! Je škoda těch let, které úzkost může člověku zkazit!


Zpět na seznam