Citová závislost a negativismus

Dobrý den, problém ve vztazích závislých lidí spočívá často v tom, že se v hloubi duše necítí kompetentní rozhodovat v důležitých oblastech svého života a tuto kompetenci nevědomě přenášejí na druhé. Často bývají úzkostní, za čímž je strach z opuštění, protože to mimo jiné znamená, že všechna rozhodnutí jsou čistě na nich, proto také nejsou schopni ukončovat vztahy, byť z jakéhokoli důvodu problémové. Výrazně zde může pomoci dlouhodobá psychoterapie, což je systematická práce na sobě spolu s psychoterapeutem. Není to rozhodně věc jednoho či několika setkání. Lze se také obrátit na některé z krizových center, kde se člověk nemusí objednávat a kde se mu dostane základního pojmenování jeho problému s nástinem dalších možných řešení. V tomto můžete sestru empaticky (tedy nikoli nátlakem) podporovat, aby s Vaší pomocí k rozhodnutí dospěla. Netvrdím, že to vždy vyjde, ale s trpělivostí může.

Dobrý den. Situace, kterou popisujete, je jistě pro všechny zúčastněné nesmírně náročná a vyčerpávající. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud je člověk ochromen třeba strachem z opuštěnosti, nechtěnosti nebo má pochybnosti o vlastní hodnotě, pak je pro něj velmi těžké vzdát se vztahu s blízkým člověkem, ačkoli už tento vztah může být nefunkční a více brát než dávat. Pro člověka, který je sevřený úzkostí a depresí, je nesmírně děsivé vstoupit do té prázdnoty a nejistoty, která by mohla po ukončení vztahu nastat. Já osobně mám velmi dobrou zkušenost s psychoterapií, v rámci které je možné uvědomit si příčiny svého jednání, postupně získat odvahu závislý vztah ukončit a v budoucnosti se podobných typů vztahů vyvarovat. Je to však dlouhodobá práce, která přináší výsledky postupně, krok za krokem. Vhodným doplňkem bývají i léky, které člověka podrží v největší krizi. Nevím, jaké zkušenosti s psychiatry a psychology Vaše sestra má. Každopádně stojí za to věnovat energii hledání vhodných odborníků, protože důvěra ze strany pacienta je zde klíčová. Z toho, co píšete, je vidět, že postupujete podle mě dobře. Nezbývá než motivovat sestru k otevřenosti vůči léčbě. Držím Vám palce!