citové vydírání

Dobrý den, máme problém s babičkou, která je celoživotně závislá na naší pozornosti. Je sice nemocná (stomie) a omezená v pohybu, ale dodnes je celkem samostatná. Před 10 lety spáchal sebevraždu děda a zvláště od té doby nemůžeme bez výčitek nikam odjet. Žijeme v rodinném domě, takže sama nikdy nežila. Já jsem tehdy začala studovat v Praze a jen představa, že nepřijedu na víkend, v ní vyvolávala hysterické záchvaty. Každou neděli se se mnou loučila v pláči. Přes týden mi několikrát volala, a když jsem naznačila, že bych chtěla zůstat v Praze, bylo zle. Pravidelně vyhrožovala, že to také skončí. Byla jsem tedy nucena jezdit téměř každý víkend domů a dělat jí společnost nebo vydržet srdceryvné scény. Babičku mám ráda, takže jsem se jí ve většině případů podvolila. Nesnesla bych představu, že své výhružky splní. Ačkoliv tuším, že se z její strany vždy jednalo jen o citové vydírání. Samozřejmě jsem také chtěla ulevit mámě. Téměř před rokem se mi narodila dcera, má tedy pravnučku. Všichni jsme doufali, že ji to obměkčí a pochopí, že na světě není jen ona sama. Že máme všichni právo na svůj život a zábavu. Bavit se, to je ale u nás téměř sprosté slovo. Jakmile babička vytuší, že máma s přítelem jedou na výlet, bývá dost často zle. Má samozřejmě i světlé okamžiky, kdy nám to přeje, ale nikdy to netrvá dlouho. Sebelítost, výčitky, šíření negativní energie, to je náš věčný boj s větrnými mlýny. Je vůbec v lidských silách jí otevřít oči, aby pochopila, jak všechny kolem sebe ničí?
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, ono "otevřít oči a pochopit, jak všechny kolem sebe ničí" představuje velkou schopnost sebereflexe, která lidem, kteří manipulují svým okolím většinopu chybí, nyvíc když mají vžitou zkušenost, že tím většinou dosáhnou svého. Pokud máte chování své babičky za citové vydírání, pak je nutné si vůči tomu vytyčit vlastní hranici, kterou se budete hájit, empaticky, bez naléhání a úzkosti, s empatií, ale stát si za svým. Babičce také můžete nabídnout pomoc při vyhledání odborné péče, můžete se poradit s jejím praktickým lékařem, v případě bezradnosti pak problém s odborníkem, např. s psychologem konzultovat sama.


Zpět na seznam