Co se děje s mou hlavou
Dobrý den,
Nevím co se se mnou děje. Před 2 lety mi diagnostikovali úzkostně-depresivní poruchu, se kterou se léčil a beru antidepresiva, ale poslední měsíc mám neustále pocit, jakože nic není skutečné a všichni mí kamarádi na mě něco zkoušej a pozorujou jak se zachovám, aby mě mohli co nejrychleji zničit. Třeba dneska ve 3 v noci jsem se vzbudila, před barákem byli lidi a já jsem si myslela, že to jsou moji "kamarádi" a fellej beze mě naschvál před mým barákem, abych se cejtim co nejvíc špatně, že mi o tom nic neřekli. Byla jsem strašně ublížená a dokonce mě i napadali sebevražedné myšlenky, které jsem ale odmítla s tím, že tak by mojí "kamarádi" vyhráli. Za mou psychiatričkou jít nechci, protože mi minule řekla, že se můj stav nějak mění v hypochondrii. Musim ještě dodat, že všechno tohle začlo po tom, co jsme s kamarády 3 dny za sebou hulili a pak jsem měla asi 5 hodin stav, kterej byl nejspíš toxické psychika. Bojím se že se to ještě zhorší.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, psychiatři lidem do hlavy nevidí, ale to co popisujete připomíná vztahovačnost, která může být spojena s úzkostí a také s tím, jak sama sebe hodnotíte. Pokud Vaše lékařka neví, co se s Vámi děje, pak léčba postrádá smysl. Asi bych se jí zeptal, co konkrétně tou hypochondrií myslí. Pokud jí nedůvěřujete, můžete psychiatra změnit.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám také zkušenost s úzkostně-depresivní poruchou, a tak vím, že v náladách, které k ní patří, člověk snadno podlehne podobným dojmům. A čím víc je v duchu rozebírá, tím víc už není schopen realisticky posoudit, co je a co není pravda. Je škoda, že zřejmě nemáte dostatečnou důvěru k vaší lékařce. Pro mě osobně bylo velmi důležité moct s mým psychiatrem mluvit úplně o všem, nemuset před ním nic skrývat a mít možnost na všechno se vyptat a poradit se. Další velkou oporou pro mě byla psychoterapeutka, se kterou jsem mohla všechny své strachy a obavy rozebrat a pak se jich taky zbavit, prohlídnout, že některé jsou úplně zbytečné a že jsem si je vykonstruovala, ale v reálu že vlastně nic opravdu nehrozilo. Asi bych vám nejvíc ze všeho doporučila mít také takový „tým“, se kterým byste svou nemoc zvládala lépe. Lékaři často nemají tolik času na delší hovory, jejich úkolem je především léčba léky. Na léčbu rozhovorem jsou tu terapeuti, mně tato část hodně pomohla. Tak držím palce, ať se vám to taky podaří.
Zpět na seznam