Co se to se mnou děje?

Dobrý den, Sama se v sobě nevyznám. Někdy mě třeba 14 dní trápí deprese. V tu chvíli je mi nejlépe posteli, kdy ležím a brečím. Představuju si, že třeba skočím z okna a ta představa mě zvláštně uklidňuje. Na druhou stranu ale vím, že to neudělám. Nicméně v tu chvíli mi ta představa dělá dobře. Jindy dokážu kvůli hloupostem propuknout v hrozný vztek proti sobě samotné. Nedávno se mi nepovedlo uvařit polévku a mě zaplavila taková vlna nenávisti proti sobě, že jsem musela pomalu odložit nůž abych si neublížila a aspoň jsem se zfackovala. V takových chvílích dokážu v duchu sama sebe častovat těmi nejhoršími nadávkami.Taky mám zábrany se uvolnit před lidmi, že se nějak ztrapnim. Když třeba na veřejnosti řeknu něco, co podle mě vyzní hloupě, tak se štípu do rukou a nebo aspoň koušu do tváří, aby ta bolest přehlušila ten pocit trapnosti. Když toho mám hodně na práci, tak se nedonutim to jít udělat. Jen ležím a vím, že bych měla a pak si nadávám jak sem líná. Také mě trápí hrozné pocity viny. Moje máma brala drogy, když jsem byla dítě a já mám za to výčitky. Teď už je nebere a máme spolu hezký vztah. Nicméně o tomhle jsme spolu nikdy nemluvili. Na druhou stranu mám pak období, kdy se dokážu smát, jsen najednou ohromně výkonná a často mám různé bláznivé plány, co bych mohla dělat. Ty nikdy ale nezrealizuju a ta šťastná nálada pomalu přechází do křeče, kdy mě to začne vyčerpávat a pak zase padnu do deprese a útlumu. Co s tím? Mám jít k psychiatrovi? Děkuji
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, možná by Vám pro začátek mohlo právě prospět přicházet na to, co se ve Vás děje. Výkyvy nálad mohou mít mnoho souvislostí. Ve Vašem případě se zdá, že máte problém se sebepojetím, tedy se vztahem, který máte sama k sobě, se sebehodnocením apod. Odtud mohou vyplývat ony stavy sebenenávisti a výčitek. Zde by mohlo prospět navštívit nejdřív klinického psychologa, psychoterapeuta. Dobrý odborník pak pozná, zda je třeba i psychiatrická péče či zda je vhodnější psychoterapie. Též je v léčbě možná kombinace obého. držím palce.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Co se týče vašich citů a pocitů, zejména pocitů neúspěchu třeba při vaření a pocity méněcennosti, připadají mi velmi důležitá slova kolegyně, která vzpomíná na to, jak například nebyla schopná nakoupit, všechno se jí pletlo, nic si nepamatovala bez lístečku, nebo si zapomínala brát košík a zboží dávala rovnou do tašky. Hrozně jí to vadilo, ale postupně trénovala, zkoušela to brát jako nepříjemnost, ale ne zase tak závažnou věc a snažila se mít sama pro sebe pochopení. Stejně tak s vařením, které bylo vždy s nejistým výsledkem. Zkoušela si všechno pěkně naplánovat a průběžně kontrolovat. V týmu jsme se shodli, že je jedna věc, která nám bezpečně pomáhá a to, že se za každou zvládnutou věc (i když méně významnou) pochválíme a soustředíme se na to, co je dobře, více než na to špatné. Zkrátka je dobré nebýt na sebe příliš přísná a věřit, že s časem to bude lepší. Vím, že to není jednoduché, ale funguje to. Jinak k psychiatrovi jít můžete. Příznaky, které popisujete, myslím zejména střídání nálady a pokles a nástup energie mi trochu připomínají bipolární poruchu. Je však na odborníkovi, aby vám stanovil diagnózu a hlavně, aby vám pomohl z nejhoršího, než se budete moci sama vydat na cestu za zotavováním a uzdravováním.


Zpět na seznam