Co semnou je, už nevím co dělat
Dobrý den.Je mi 16.Chtěla bych se zeptat jestli trpím nějakou poruchou a pokud tak jakou.Cítím se tak už víc jak půl roku.Méňe spím a často se probouzím,přitom sem furt unavená.Přestala sem se bavit s lidma.Celé dny ležím.Vidím aj také postavy.Často se jich bojím.Obvykle stojí blízko mě nebo se přibližují ke mě,dívají se na mě s velkým úsměvem jakoby mi chtěli ublížit.Slyším i věci které zas ostatní neslyší.Cítím se pak jak blazen.Mám toho opravdu hodně ale.Jednu dobu jsem se i bála vyjít ven kvůli lidem.Když jdu po ulici tak lidé otáčí hlavu a dívají se na mě upřeným pohledem dál a neusmívají se.Je to děsivé.Také nemám ráda když na mě někdo sahá,zřejmě to mám od úchylú.Mívám aj menší stavy kdy se najednou začnu strašně smát a za sekundu se dost rozpláču.Potom mám stav kdy se začnu klepat a víc dýchat,potřebuju vše urovnat do detailu.Vždy se to pak urovná do normálu.Jinak se už nesměji,nic mě netěší,nebaví,mívám i myšlenky kdy se chcu zabít.Mám k tomu i své důvody(Nenávidím se,mám problémy s rodinou,nelíbí se mi svět)Jinak párkrát sem si už i ublížila.Jsem divná.Mamka si to myslí též,vyhrožuje mi,že skončím v nemocnici(nejím)a nebo že mě zavřou v psychiatrii(psycholog řekl že s mým stavem by mě zavřeli,proto mě nechce k nikomu poslat)Proto bych aspoň ráda věděla či je to normální nebo co mi je.Nedávám to tu.Cítím se trapně.Možná mi nic není a já to jen moc zveličuju.Už nedokážu věřit ani sama sobě.Omlouvám se za slohovku.Doufám že vás neotravuji a že mi dokážete pomoci
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Ahoj, z toho, co píšeš vyplývá, že se Ti často mění nálada a emoce a že nad tím ztrácíš kontrolu. To, že se nenávidíš ukazujje na problematický vztah, který máš sama k sobě a který pak můžeš promítat do ostatních. To zase může být podkladem toho, že si připadáš "divně" a že to ostatní vidí, takže máš pak tendenci se lidem se strachem vyhýbat. Tady neexistuje zázračná rada, která by to po internetu jednoduše vyřešila ani nemá smysl po webu zkoušet diagnostikovat případné poruchy. Jestli je to tak jak píšeš a jestli máš porchy vnímání (popisuješ, že vidíš a slyšíš to, co ostatní ne), pak je nejoptimálnější vyhledat odbornou pomoc, což zdaleka neznamená, že by Tě museli hned hospitalizovat, všechno záleží na komunikaci a spolupráci. Postup lkze detailněji probrat s oním psychologem.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den,
z Vašich řádek si představuju, že toho máte hodně na srdci, co byste chtěla vyřešit nebo tomu aspoň porozumět, co se s Vámi zrovna děje.
Když jsem v minulosti u sebe pozorovala nějaké změny, které byly matoucí, tížily a nenechaly mě v klidu podílet se na běžném životě, tak jsem měla potřebu, si o tom s někým pohovořit. Chtěla jsem se od toho tíživého osvobodit, najít cestu z bludiště emocí a nepříjemných stavů. K popovídání jsem volila někoho z blízkého okolí, k němuž jsem měla důvěru, kdo mi dokázal naslouchat, snad i poradit a ukázal i jiný pohled na věc. Anebo jsem sebrala veškerou odvahu a obrátila jsem se na odborníka z oblasti psychologie, nebo v dnešní době existuje na školách i školní psycholog. Každopádně, i když to nebylo vůbec lehké, tak jsem překonala strach a nechala si nějak pomoci. A vyplatilo se mi to i do budoucna, dnes mohu žít svůj běžný život a více či lépe rozumím svým stavům, náladám, nespavosti a tomu, co se se mnou děje. Se všemi těmi lapáliemi se naučila vycházet tak, aby mi neotravovaly život. Jedna důležitá věc je, nebýt na to sama a dokázat své trápení sdílet a hlavně najít podpůrnou pomoc. Proto si cením i toho, že jste dokázala své obtíže napsat nám - do poradny a doufám, že řádky moje nebo odborníka Vám budou nápomocné.
Zpět na seznam