Deprese
Dobrý den,
Od 15 let si uvědomuji život jinak, než lidé kolem mě. v 16 letech jsem začla chodit k psychologovi, kteremu jsem neduvěřovala. V 17 letech mě poslal k psychiatrovi, kde mě odsoudili jako blázna a dali mi léky, které ale neberu.
Jsem opradu jiná, než všichni kolem mě. Trpím depresí, úzkostmi a pocitem, že žít na tomhle světě je trest. Sebevraždu vnímám jako statečnost.
Vážím si své rodiny, přátel a každé pomoci, jenž mě během života potkala, ale myslím si, že prostě na tenhle svět nepatřím.
Existuje něco pro člověka jako jsem já? Nemyslím ústav ani léky. Ale jiná pomoc aniž by mě někdo odsoudil?
Potřebuju opravdu radu od člověka, jenž si uvědomuje realitu a ví, jak se poprat s pocitem, že nezapadá do tohohle ,světového systému,.
Děkuji předem za Váš čas.
A.V.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, je mi líto, že jste zatím nenašla takovou pomoc, kterou byste pokládala za smysluplnou. Na druhou stranu nerozumím, jak píšete, že Vás na psychiatrii "odsoudili jako blázna". Odsouzení je akt, který obsahuje výrazně negativní hodnotící prvek, podobně, jako třeba zavržení. Nástrojem psychiatra je určitým způsobem strukturovaný dialog s pacientem - psychiatrické vyšetření. Na základě vyšetření lékař stanoví diagnózu, která je v psychiatrii založena především na příznacích (např. úzkost, deprese) a navrhne léčbu, což ale není odsouzením. Rozumím tomu, že někdo, kdo má tendenci přemýšlet o vztahu k sobě, k druhým a ke světu vůbec a z toho usuzovat na své potíže, může být zklamán ve svém očekávání, cítit se odbyt a dojít tak k závěru, že psychiatrická intervence nebyla k ničemu., možná je to i Váš případ. Psychiatrická diagnóza však v dnešní době představuje především souhrn příznaků, od kterých se psychiatr snaží klientovi většinou odpomoci ordinováním psychofarmak. Je užitečné, když toto pacientovi lékař vyjasní. Pokud má člověk problém se vztahem k sobě samému a k druhým a klást si podobné otázky, jako Vy, může mu být prospěšná psychoterapie, která v tom může pomoci udělat více jasno a najít zdroje sebepodpory, které pak třeba pomohou v tom, aby se cítil na světě líp. Tady jde o dlouhodobou práci na sobě. Pokud odborníkům, kterým se svěří, nedůvěřuje, je důležité si uvědomit, jak a proč se to děje. Pokud jste přesvědčena, že si to nelze říci se stávajícími odborníky, neváhejte oslovit jiné. Přeji hodně zdaru.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, pocit, že člověk nezapadá do tohoto světa, je nepříjemný, to chápu. Každý jednotlivec si snad uvědomuje svět jinak, proto je velmi těžké pro mě odhadnout, co byste vy ráda, jestli pro Vás něco existuje, třeba na to přijdete časem. Já se léčím již několik let. Některé věci, jež popisujete, trochu znám. Když mi bylo osmnáct, dali mi na psychiatrii léky, které jsem hodila do koše po týdnu. Pak jsem chodila k psychologovi, kterému jsem nedůvěřovala. Nakonec jsem ale našla ty správné odborníky i léky, které dobře snáším. Svět se pro mě stal veselejším, než kdysi. Ale je za tím i moje práce na sobě. Musela a musím se stále v životě hodně učit. K pomoci je třeba se propracovat a probojovat, říci si o ní, vybírat si. Případná snaha si vzít život z mého pohledu nic neřeší. Naopak byste si tím vzala šanci něco v životě změnit.
Zpět na seznam