Deprese a hospitalizace
Dobrý den,
Dlouhodobě jsem měla šílené stavy,úzkosti,které mi vyústily v pokus o sebevraždu.Našel mě přítel.Skončila jsem po rozhovoru s psychiatričkou hospitalizovaná v RIAPSu.Psychiatrička jelikož byla známá mi řekla,že by mě nejradši poslala do Bohnic,ale že když budu spolupracovat,nechá mě v RIAPSu.Tam mi řekli,že trpím depresí a po pobytu tam jsem se trochu stabilizovala a sama s nadějí a chutí se léčit jsem odešla.Nějakou dobu jsem vše celkem zvládala,chodila na terapie,jedla léky,přestala jsem pít a kouřit trávu a vypadalo to lépe.Stavy se zase začali zhoršovat,já přestala navštěvovat psychologa,začala jsem pít a nakonec i přestala užívat léky.Cítím se hrozně a nevím co mám dělat stavy se mi zhoršují,mám výbuchy při kterých jsem začala být i agresivní a občas to dopadne, že si i ublížím.Myšlenky na smrt se mi pořád vracejí.Kvůli výbuchům mi partner neustále nadává,vyčítá mi to,říká mi,že čekal,že se vylečím a budu NORMÁLNÍ,že na vše jen kašlu a já už nevím kudy kam.Už několikrát jsem přemýšlela jestli,když paní psychiatrička mě chtěla hospitalizovat v Bohnicích,jestli by mi to třeba nepomohlo víc než jen ta krizovka. Nemám už sílu.Ale přítele ztrácím a kvůli němu bych i něco dělala,pokud to po víkendu nedopadne,že zůstanu už na pořád na vše sama.
Přijali by mě vůbec do bohnic,když bych tam sama přišla?Na jak dlouho by ta hospitalizace mohla být?Má to vůbec smysl?
Moc děkuji za odpověď a omlouvám se,že obtěžuji.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, peerporadkyně Vás nabádá správně k trpělivosti. Za velmi pozitivní bych pokládal to, že u Vás léčba již zabrala, dádá to slušnou naději, že navážete-li a budete pokračovat, Váš stav se zlepší. To, že to poprvé nevyšlo natrvalo se stává často, léčba psychických poruch je nejednou běh na dlouhou trať. Léčbu v Bohnicích může doporučit i psychiatr krizového centra, nebo ten, který Vás léčil, než jste léčbu přerušila. Psychiatři umí posoudit vhodnost hospitalizace, na jak dlouho není možné takhle předpovídat, průměrná doba u depresí bývá pár týdnů. Též je možné se obrátit na krizové centrum, které sídlí přímo v areálu Bohnické nemocnice.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám také zkušenost s úzkostí a depresí, mnoho let. Mým největším problémem při jejich léčení byla netrpělivost: čekala jsem, že když se do toho pustím, bude otázka pár týdnů intenzivní snahy, než mi bude lépe. Opak byl u mě pravdou a za jednu větu jsem svoji psychoterapeutku téměř nesnášela, a to „Jste hrozně netrpělivá!“. Moje deprese a úzkosti pramenily z mého naučeného přístupu k sobě a životu, z přesvědčení, že musím vše vydržet, podávat stále dokonalý výkon a že ho vlastně nakonec nikdo příliš neocení. Změnit to byla opravdu piplavá práce. Stále jsem se přistihovala u starého způsobu myšlení a po nějakou dobu měla další, nový důvod k depresi: že jsem si to vše vlastně hodně způsobila sama. Ale přesto věřím, že především psychoterapie bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat, co mě zachránilo. Vydržte i vy. Vlastně si sama odpovídáte, když píšete, že po nějakou dobu jste léčbu zvládala a vše vypadalo lépe. Takže už víte, kudy vede cesta. Jen není přímá a rychlá, chce to čas, můžou být výkyvy, ale věřte, že nakonec se výsledky dostaví a bude vám dobře. Prozkoumejte v terapii i to, proč jste najednou přestala, co bylo spouštěčem. Znám také stavy, že na pokračování (života, léčby, všeho) už nemám sílu, že už chci mít jen klid. V terapii jsem se naučila si je nevyčítat, na nějakou chvíli si je třeba i dovolit, ale hlavně zase znovu vstát a jít. A radost ze života se vždycky zase dostaví. Držím vám palce, nevzdávejte to. Dokážete to i vy!
Zpět na seznam