Deprese,představy o sebevraždě - Co s tím? Je to normální, nebo se mnou něco je?

Dobrý den.Na začátku března 2015 jsem byla po hádce s mamkou, přesvědčená,že ukončit svůj život bude pro všechny okolo to nejlepší řešení a já už tady nebudu nikomu překážet.Ale někde hluboko jsem cítila,že to asi není pravda a že to můžu udělat kdykoliv,tak jsem to vyřešila tak,že jsem si dala ultimátum týden a pokud se nic nezlepší,tak to udělám. V ten týden se to urovnalo a dostala jsem se k informaci,že deprese je nemoc.Do té doby jsem si prostě myslela,že je se mnou něco hrozně špatně. Ale moje problémy se nevyřešily. Pak jsem se rozhodla se objednat u psychiatričky,ale nepomohla mi a měla jsem i pocit,že mi nevěří.Než jsem se tam dostavila,uběhla totiž docela dlouhá doba. Už je to lepší,ale mám jiný problém.Kdykoliv se mi myšlenky zatoulají pryč,vrátím se do té chvíle,kdy jsem se pro to rozhodla.Nechápu proč,když se nic nestalo.Proč mi to pořád tak leží v hlavě...Občas se pořežu žiletkou,vím,že je to špatně,ale je mi pak líp...Občas mám horší dny,ale dá se to vydržet.Nechci nikam chodit a zabírat místo jiným,když to zvládám.Myslím,že by mě nikdo nebral vážně,ani kdybych to řekla.Ví to 2 moji kamarádi a mamka.Ale mám pocit,že když se nic nestalo,tak to asi v jejich očích nebylo tak hrozné.Že kdybych to tehdy bývala udělala a třeba to přežila,tak by mě ostatní brali víc vážně.A mám o tom představy.Kdybych to udělala buď tehdy a nebo v budoucnu.A je to hrozně lákavé.Nechci to udělat.Ale nemůžu se toho zbavit a někdy se toho zbavit ani nechci, ať to zní jak chce.