Deprese vs. chronický únavový syndrom
Dobrý den, již cca 2 roky řeším dlouhodobou zátěž kvůli napjatým vztahům v rodině, neustálému osočováním z nemyslů s následnou nutností věnovat jim pozornost/řešit je. Každý týden se děje něco, na co je třeba adekvátně reagovat, naruší to pak můj pracovní i osobní rozvrh, jsem demotivovaná, nesoustředěná. V poslední době trpím stálou únavou ačkoli spím celkem dobře, nechutí se do čehokoli pouštět (s tím, že to stejně nemá smysl), v práci dělám chyby, ve volném čase spíše jen odpočívám a nad vším přemýšlím aniž bycho ho nějak rozumně vyplnila, nic mě nebaví. Myslíte, že jde spíše o depresi nebo únovový syndrom? Na jakého odborníka by bylo vhodné se obrátit? Problém samotný se bohužel asi jen tak rychlo a snadno odstranit nepodaří, spíše bych potřebovala poradit, jak eliminovat jeho dopad na můj os. život, příp. něco předepsat, abych zvládla nějak normálněji fungovat. Předem děkuji
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, především se zdá, že čelíte stálému stresu, který vyplývá ze vztahových potíží. Pak je třeba hledat cestu, jak toto změnit. K tomu Vám může pomoci jak psycholog, tak psychiatr. Oba mohou určit diagnózu, psychiatr také může navrhnout farmakoterapii. Po internetu se diagnostikovat nedá.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, dlouhodobá zátěž bez výhledu na zlepšení situace samozřejmě ke vzniku deprese vést může (nakonec i o únavovém syndromu se psalo, že může být způsoben neléčenou depresí). Podle mé osobní zkušenosti s úzkostně depresivní poruchou je lepší (než člověk sáhne po lécích) zkusit upravit svůj vnitřní přístup k problému. (Léky samozřejmě mohou velmi ulevit, ale mají vedlejší účinky a pokud příčina trvá, zdá se mi trochu smutné jen přebíjet situaci utlumením se chemií). Píšete, že jste osočována z nesmyslů a je nutné na ně neustále reagovat - to musí být strašně vyčerpávající a navíc možná stejně úplně marné. Je opravdu nutné reagovat? Co by se stalo, kdybyste to prostě nedělala? Co vás nutí nechat si komplikovat život a ohrožovat svoji práci? Co potřebujete k tomu, abyste si nastavila vy sama, čemu chcete věnovat svůj čas? Co by se stalo, kdybyste o situaci stále nepřemýšlela a nereagovala? Zkuste si na tyto a podobné otázky odpovídat v duchu sama, možná vás to někam dovede. Pokud to bude příliš těžké, můžete se obrátit na nějakou poradnu pro vztahy a rodinu. Pro mě byly kdysi i velmi užitečné knihy o manipulátorech a jak se jim bránit nebo kniha Asertivitou proti stresu. Pokud je pro vás situace příliš neúnosná, můžete sáhnout i po nějakých lécích (i od praktického lékaře), ale nečekala bych od nich trvalou úlevu. Daleko užitečnější se mi zdá naučit se pro podobné situace jim tolik nepodléhat, umět se bránit (i tím, že se do nich prostě nenecháte vtáhnout, ne bojem s marností), umět si určit priority a co je v životě důležité a co nechci nechat ohrozit. Hodně štěstí a sil.
Zpět na seznam