Dětská mozková obrna u syna

Dobrý den, syn,21let, střední mentální retardace, nemluví, před rokem u něj začaly návaly vzteku a kousání do rukou. Vše se stupňuje , i když bere třikrát denně depakine 300. Zkoušeli jsme mu ruce nedržel, ale úplně si udělal díru . Chce se kousat stále a stále. Celé dny u něj sedím a hlídám.Začíná to být neúnosné. Léky bere od 13.října 2017. Nejprve dvakrát denně a teď třikrát denně. Býval to ,i přes jeho postižení ,fajn chlapec. Prosím,prosím, nesetkal jste se již někdy s tímto problémem? Ten vztek nemůže zvládnout žádným sportem, je na vozíčku. Děkuji.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, u lidí postižených mentální retardací, která je následkem neurologického postižení, kterým DMO je, se s dospíváním a zráním projevy agrese,m autoagrese a vzteku často objevují. Může to souviset s hormonálními změnami a nástupem dospělosti, ale současně také s tím také fakt, že pacient napříkolad některé své potřeby nedokáže definovat a vyjádřit a tímto způsobem pak uvolňuje napětí, které v sobě má. Jedna věc jsou léky, kde Depakine je jedním z nich, ale existuje jich celá řada, je možné je kombinovat apod. Druhým problémem je porozumění, proč nebo jak tyto výbuchy vznikají a jak uspokojit potřeby pacienta tak, aby ustoupily. Rodina sama je v tomto často bezradná, bránění a hlídání většinou není dlouhodobě funkční. Zde bych doporučoval obrátit se na některou z organizací, která se zabývá terapií a rehabilitací mentálně postižených lidí.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, nejsem dost kompetentní na tuto otázku, neboť nemám osobní zkušenost v této oblasti. Ale protože mám dlouhou zkušenost s psychoterapií, napadá mě, že vztek vašeho syna má nejspíš nějaký důvod a že nejlepším řešením by bylo tento vztek nepotlačovat, ale nějakým způsobem hledat jeho příčinu a především nechat jej v bezpečné formě proběhnout, aby jej nemusel vyjadřovat tímto poškozujícím způsobem. Podle mé zkušenosti je potlačování pocitů tou nejhorší cestou, v psychoterapii se naopak potlačené pocity hledají a teprve jejich vyjádřením mohou odeznít. Snad by i pro vašeho syna ošetřující lékaři mohli doporučit terapii, která by stejného efektu mohla dosáhnout i při jeho diagnóze. Moc vám přeji, aby se to podařilo.


Zpět na seznam