Diogenův syndrom
Dobrý den, manželka má asi "diogenův syndrom". Není schopna nic vyhodit, občas když něco vyhodím já do popelnice, zjistím, že je to doma. Skříně jsou prakticky plné nacpané starého oblečení a různých věcí, vůbec nevíme co je vzadu a jsou rozklížené. Nechává chaoticky věci na hromádkách na zemi po celém domě. Sklep je pokrytý celou podlahou a nelze se vůbec dostat k regálům. V ložnici vytvořila hromadu před skříní, údajně kvůli tomu, abych se tak nedostal já a abych něco nevyhodil. Občas někdy řekne, že něco uklidí, ale neuklidí. Má 58 let, ale je to horší a horší. Když něco vyhodím já, je neobvykle verbálně agresivní. Jinak paradoxně v té špíně začala převařovat příbory a pod spoustu věcí dává čisté ubrousky, zeleninu má současně na schodech, v kuchyni, v obýváku, v ložnici a i v pokoji syna. Nevyhazujet použité pytlíky čaje, za celý den jsou nahromaděné v dřezu. Její bratr je podobný a vypadá to tam obdobně. S věkem je to čím dál horší. Nejsem flegmatický člověk, občas kvůli tomu zakřičím. Říká, že ji úmyslně šikanuji a že když kvůli tomu zakřičím – že mi to dělá radost. Za ten nepořádek se vůbec nestydí, nemá vůbec kamarádky , ale občas k nám někdo přijde, třeba přítelkyně syna. Bohužel mi to začíná vadit v životě. ODMÍTÁ NAPROSTO, že by někam šla. Měla i lehký infarkt. Můj dotaz :- jak to řeší lidí, kteří musí žít s člověkem kteří hromadí věci – chci aspoň část věcí vyhodit když nebude doma ? Může jí to nějak ublížit ?
Děkuji Ladislav
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, dnes se používá spíš název "syndrom hromadění! či "syndrom zaneřáděného obydlí", protože filosof Diogenes se hmotných věcí zbavoval. Tato porucha má příznaky nutkavosti, čímž se podobá OCD, ale pacient na své chování na rozdíl od OCD nemá náhled. Pokud je sama rodina schopna zasáhnout, nemocnému vysvětlit, že s ním sdílí domácnost a za uirčitou mez není ochotna zajít, je to v pořádku. Tyto příznaky se s věkem zhoršují, je také možné obrátit se na některou z oganizací, která pomáhá duševně nemocným sociálně fungovat. Jsou i případy, kdy bylo nutné pacienta nedobrovolně hospitalizovat a zaneřáděný byt vyklidit, protože situace byla ohrožující co se týká hygieny. Můžete také informovat praktického lékaře Vaší ženy.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den Ladislave, díky za dotaz. Znám mnoho podobně zatížených domácností, ať už z terénní praxe, od lidí, které znám osobně, nebo jen z barvitého vyprávění právě často blízkých osob "hromadičů". Je to svízel. Pokud vím, pomáhá psychoterapie a někdy i léky. Vaše žena se léčit odmítá, jak píšete. Zcela chápu, že jste rozčilen, že křičíte, že chcete něco vyhodit. Vyhodit něco, co je skutečně jen bordel a nemá to význam na nic, to bych tedy vyhodila také. Někdy má cenu něco dát na dobročinné účely, rozdat, atp., některým takto postiženým pomůže vědomí, že věc našla své uplatnění. Co se týče komunikace o tom problému, je nutná. Často radím, aby lidé, kteří mají někoho doma s nějakým onemocněním psychického rázu, aby argumentovali vlastním duševním a tělesným zdravím. Neboli vy také máte právo žít v domě, bojíte se zcela oprávněně myší, blech, štěnic, vší, apod. Nepřipadá vám to v pořádku, není vám doma dobře. Pokud nebude uklízet žena, budete vyhazovat věci. Je dobré jí to říci dopředu, pokud ne, připravit se v klidu na pozdější konflikt, který zřejmě nastane. Nebo mne ještě napadá praxe sociálních pracovníků - stojím a koukám, jak dotyčná/ý uklízí, vlídně povzbuzuji, příležitostně pomohu. Snažím se bordelu neustoupit, dát mu hranici - např. ne bordel v posteli, věci z popelnice ne, nenosím bordel před byt a neukládám k sousedům, apod. Držím palce, je to veliká starost.
Zpět na seznam