dlouholetá panická porucha
Dobrý den.S panickou poruchou se potýkám už 12.rok.Před tím 5 let depresí.Psycholog půl roku,bez efektu.Takže psychiatr,tam konečně diagnoza PP,nasazen Remood(paroxetin).Chvíli to trvalo ale trochu zabral.Asi na 2 roky.Ale další roky se mi to vše zhoršovalo. Vystřídla jsem 3 psychiatry.Ten třetí už alespoń vyslechne.Každopádně se můj stav poslední měsíce tak zhoršil,že jsem úplně na dně. Vyměnila jsem po těch 11-ti letech AD za Zoloft.Ale je to 14 dní a já jsem na tom děsně. Mám ataky několikrát denně, Frontin 0,25 už mi nezabírá,musím brát dva.když jsem naposledy úplně kolabovala,tak jsem dojela k němu do ordinace.A dozvěděla jsem se, že absolutně nechápe,co mi je.Jeho pacienti ataky zvládají v pohodě.Měla bych být prý už dávno stabilizovaná.A když jsem se už zoufalá ptala na léčebnu, řekl mi, že u panikářů to moc úspěch nemá, že se mu vracejí ve stejném stavu zpátky. Verdikt je, že se s tím mám poprat sama. A doporučil jen jednu psycholožku v okolí.Ta má ale volno až v dubnu.Nemám už vůbec sílu na další boj. 16 let padám na dno a zase se zvedám, pořád dokola. A teď se zhoršuju tak, jako nikdy předtím. Nevím, jestli mi třeba nesedí Zoloft, nevím vůbec nic. Jen, že jsem na to sama. Je to neuvěřitelně vyčerpávající.a já už mám pocit, že toho více nezvládnu.U psychiatra zřejmě pomoc nenajdu,léčebny tady v okolí jsou naprosto hrozné(Opava).je pro mě ještě nějaká naděje? pro všechny jsem úplný exot, nikdo nechápe, že se nezlepšuju.Prosím Vás moc o jakoukoliv radu.Děkuji, Nikol
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Vážená Nikol, věřím, že sdělení, že ostatní pacienti své paniky zvládají a že se s tím musíte poprat sama Vás asi nemůže příliš povzbudit. Nicméně panická porucha může mít i takový průběh, u kterého se zlepšení dlouhou dobu nedaří a rada, "že to musí zvládnout sám", pacientovi příliš nepomůže. Léčba PP je také obtížnější, přidruží-li se deprese či příznaky generalizované úzkostné poruchy (úzkost přetrvává i mezi záchvaty). Pokud antidepresivum nezabírá, volí se obvykle jiné, popřípadě kombinace (mezi antidepresivy navzájem, nebo posílení účinku AD psychofarmaky jiné skupiny). Vím, že dostupnost psychoterapie není všude snadná, nicméně nemusíte být vázána pouze na psychoterapeuta, kterého doporučí psychiatr. Co se týká hospitalizace, tak i u úzkostných poruch může být přínosná, pokud se je nedaří zvládnout ambulantně. V řadě psychiatrických nemocnic jsou taková oddělení, na Moravě mě napadá Šternberk, Fakultní nemocnice v Olomouci či PN Kroměříž. Zkuste to se svým psychiatrem probrat. Držím palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, věřím, že pokud zrovna procházíte změnou medikace, stav může být zatím velmi nepříjemný, to, že se nezlepšujete hned, nemá cenu si vyčítat a to ani tehdy, když to připadá vašemu lékaři divné. Také mívám záchvaty paniky, přestože mám primárně jinou diagnózu, takže to znám. Psycholožka mi radila se pokoušet vystavovat náročným situacím jaksi postupně, tedy nacvičovat něco, čeho se bojíte a to jen tehdy, jste –li zrovna v relativní kondici, naopak při krizích je lepší moc netrénovat a nezbývá asi, než se určitým situacím vyhýbat. Zkuste se teď soustředit na to, co vám dělá dobře, sledujte, při kterých aktivitách se stav zlepšuje, na ty se soustřeďte, zkuste relaxovat. Sehnat dobrého psychiatra může být problém. V Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) mají oddělení a stacionář přímo pro úzkostné poruchy a možná nejen tam, zkuste možná hledat léčebnu, která by vám vyhovovala. Třeba by vám tam mohli i pomoci nějak fungovat i bez léků na úzkost, které jsou na rozdíl od antidepresiv návykové, a jejich nedostatek v podstatě vyvolává abstinenční příznaky. Přeji Vám, abyste se cítila lépe.
Zpět na seznam