dotaz k vysazení anntidepresiv

Dobrý den, pred 3měsíci jsem z důvodu zavazné nemoci manžela poprve v živote zašla k psychiatrovi.Ten předepsal lek Brintelix, nejdrive na 14 dni 5mg, nasledne nevim proc 10mg.Večer pred spaním Triticco, na spani jeste Neurol.K tomu beru jen svuj lek Oracal na tlak,pouze rano.K tomu ruzne vitaminy,C,Hořčík, B..Leky od psychiatra Brintelix beru od 18.8. Nyni po smrti manžela /21.9/ se mi zacina motat hlava,ccelková slabost, pocit na omdlení.Když jsem to sve doktorce na psychiatrii volala, rekla,že ted odjizdí mimo Prahu,at Brintelix vysadím uplne.Vsude ovšem ctu,že by se antidepresiva mela vysazovat postupne.Prosím poradte,ocividne mi nedelaji dobre,kdyz vezmu rano,po par hodinách cítím slabost.Je mozné,že by se toto dostavilo az skoro po 3 mesíchc z Brintelixu,nebo kombinace leku nesprávna, nebo stres.Mohu tedy Brintelix vysadit ze dne na den, nebo v jakých davkách postupne a kolik dní???Dekuji za radu Gálová
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, Brintellix, pokud je užíván v nízké až střední dávce (5-10 mg denně), lze vysadit najednou. Má totiž oproti většině jiných antidepresiv mnohem delší biologický poločas (poleji se z těla dostává), tudíž jeho hladina po vysazení klesá pozvolna. Syndrom z vysazení je u něj vzácný.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, užívala jsem při depresi a úzkosti po těžkých životních ztrátách taky antidepresiva, ale zcela laicky se mi zdá, že jste jich najednou dostala nějak moc. Neurol se má užívat jen po velmi krátkou dobu pro svou návykovost, řekli vám to? O lécích nechám raději odpovídat pana doktora. Ale chci se s vámi podělit o zkušenost, co mi ještě pomáhalo po úmrtích v blízké rodině: dovolit si o tom mluvit, když to potřebuji (ale je nutné k někomu, kdo vám nedává takové ty hloupé odpovědi, jako že "to bude dobrý", "už na to nemysli", atd., je dobré předeslat, že to potřebujete jen sdílet - a nejde to s každým), pořádně a opakovaně se vyplakat - někdy i po velmi dlouhé době přišly proudy slz, nebránit se jim, v takových chvílích jsou v pořádku a nemá cenu si je zakazovat a dělat statečnou. Bolest musí ven, nejhorší je ji potlačovat, tím víc pak trvá nebo si razí cestu v noci, když to nemáme pod vědomou kontrolou. A nespěchejte na sebe, každému trvá truchlení jinak dlouho a nejsou na to normy. Pomáhalo mi vzpomínat, probírat se fotkami, "hovořit" s tím, kdo odešel aspoň na dálku - ač to bolest nejdřív ještě zhoršuje, zároveň ji to paradoxně následně pomáhá postupně zmenšovat, vyplavit ze sebe. Dokonce mi pomáhalo pomyslet na všechny, kdo taky něco podobného zažili, že v tom nejsem sama, kdo má tak velkou bolest. Důležité pro mě bylo i dělat si dobře v drobnostech (po úrazu si taky vlezeme pod deku a dáme třeba horké kakao, apod.), prostě čímkoli si aspoň trochu pomáhat. Léky jsou velikou pomocí, ale věřím ještě víc v hojivou sílu pláče, sdílení, pobývání s laskavými lidmi a podobných věcí. Moc vám přeji, ať dojdete ke smíření a klidu, dopřejte si k tomu čas a veškerou pomoc, kterou najdete.


Zpět na seznam