falešný pocit ohrožení

Dobrý den. Matka mé manželky (65let) žije sama v rodinném domě. Posledních několik let se stupňují její problémy. Cokoliv se v domě stane, tak za to může jeden ze tří sousedů, který byl zrovna v době domnělého činu doma. Ať už se jedná o prasklou žárovku u vchodu, vypadlý jistič el. proudu, pootevřené okno, ztracené peníze - vše způsobuje některý ze sousedů s cílem ji poškodit, popř. vlézt do domu a něco odcizit. Na všech dveřích má nainstalované petlice, které několikrát denně kontroluje. Rovněž lomcuje s dveřmi a kontroluje zda jsou skutečně zamčené - takovým způsobem, že to zámky časem zámky nevydrží a musí se měnit, což je pro ni potvrzením toho, že se tam někdo dobývá. Volala několikrát i policii, ti samozřejmě na nic nepřišli. Nyní si dokonce sousedovi nadávala a obvinila ho z různých činů. V okolí lidem pomalu dochází trpělivost a my nevíme, jak jí máme pomoci. Jakékoliv vysvětlování, že je to jen její výmysl nemá žádný účinek.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, ve stáří, u někoho rychleji, u někoho pomaleji, dochází k úbytku tzv. kognitivních funkcí, kam patří např. paměť, pozornost, prostá schopnost se orientovat ve světě okolo a adaptovat se na jeho změny. Člověk pak může být úzkostnější, mít pocit ohrožení a také bludně připisovat dění ve svém okolí, kterému přestává rozumět, většinou lidem, kteří žijí nablízku. Pokud použijeme logickou argumentaci a pokoušíme se takovému člověku jaho přesvědčení vymloui´vat, zpravidla není schopen to přijmout, lépe je projevit svou emoční účast s jeho problémy a pokusit jej motivovat k návštěvě odborníka (psychiatra, klinického psychologa). U řady pacientů může léčba tyto problémy příznivě ovlivnit, záleží také na psychosociálních vlivech (nakolik mají kolem sebe blízké, které mají rádi, osamělost může být spíše zhoršujícím faktorem). Pomoci zde může i praktický lékař.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, sama – ač jsem mladší – mám dlouholetou zkušenost s úzkostí. Moje potíže byly oproti potížím vaší příbuzné nepatrné (a měla jsem zase mnoho jiných), ale docela si dovedu představit, že kdybych žila trvale sama ve větším prostoru (což znám jen z víkendů), případně měla málo společenských kontaktů a málo programu a vytížení, mohlo by to u mě také dojít do podobných rysů. Na úzkost dobře zabírají léky, ale je-li vaše maminka ještě duševně svěžejší, jako první volbu bych na vašem místě zkusila vyhledat pomoc psychologa, psychoterapeuta, který by jí pomohl se zbavit příčin úzkosti. Nejde to ale hned, je potřeba více sezení. Pokud k tomu maminku nepřesvědčíte, praktický lékař by vám asi nasměroval nejlépe k další odborné pomoci vhodné pro její věk. Držím palce, ať se to povede.


Zpět na seznam