Fyzické bolesti při úzkostné poruše
Dobrý den, před rokem jsem objevila manželovu nevěru a rozvedla se. Stalo se to v době, kdy jsem nebyla v psychické a fyzické pohodě a samotné zjištění spustilo úzkostnou poruchu s fyzickými projevy bolesti - bolestivé stažení svalů obličeje, hlavy, hrdla, krčních svalů a lehce hrudi. Po roce bolestí jsem zašla k psychiatrovi, mám 2/3 trittica, 100 mg asentry, 50 mg Lyricy. Bolesti však neustupují,při mém sedavém zaměstnání se naopak stupňují.Jediné, co zabírá je fyzická práce na zahradě, ale tu si mohu dopřát jednou za měsíc. Můžou mi léky pomoci s odstraněním fyzických bolestí? Zatím se to nelepší a večer jsou tak intenzívní, že mám pocit že se zblázním. Ale vím, že tu myšlenku do sebe nesmím pustit jinak se sesypu.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, léky mohou pomoci bolest utlumit, ale ve Vašem případě se zdá, že Vaše tělo si také říká o to, co potřebuje a signalizuje, co mu neprospívá. V takovém případě je třeba tyto signály brát vážně. Vy víte, v jakých podmínkách se Vaše bolesti mírní a kdy naopak nepolevují. Krom farmak by zde stála za úvahu jistě rehabilitace, cvičení a nácvik relaxačních technik, např. Jacobsonova progresivní relaxace. Vhodná psychoterapie, kterou doporučuje naše peer poradkyně, Vám může pomoci pochopit propojení psychického a tělesného prožívání.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s úzkostně-depresivní poruchou, která vygradovala po období několika velkých a vleklých stresů (pracovní vyhoření, manželská krize a rozchod, onemocnění a úmrtí matky). Bylo mi strašně psychicky (touha nebýt, představa dalšího života byla nesnesitelná) a také fyzicky (především dechová nedostatečnost, mravenčení v rukou, roztřesení, tuhnutí šíje, spánek 3 h denně). Léky mi zpočátku přinesly úlevu, ale po čase jsem jich musela brát stále víc k tomu, abych jen přežívala, o nějakém spokojeném životě nemohla být řeč. Opravdovou úlevu mi přinesla až delší pravidelná psychoterapie, díky které jsem nabyla trvale lepší sebedůvěry a sebejistoty a získala lepší pohled na svět. V té nejhorší době mi pomáhaly snad jen ještě procházky přírodou a povídání s kamarádkami. Ale vím, že některým kolegům naopak pomáhalo hrát ochotnické divadlo nebo jiná tvorba. Doporučila bych vám hledat nějakou obdobu fyzické práce, kterou si ale můžete dopřávat častěji než tak málo jako tu zahradu (co třeba nějaký jiný pohyb v přírodě?), a prostě zkoušet a hledat, co zrovna vám přinese úlevu nejlépe. Věřím, že léky samy o sobě nemohou nic udělat s příčinami našich potíží, jen nám pomohou je přežít. Rozhovory s terapeutkou se pro mě staly místem, kde jsem se mohla vypovídat, vyplakat a zažít, jak velkou sílu má, když se věci vyslovují nahlas a člověk si o nich jen sám nepřemýšlí. Dostávala jsem tam pochopení a podporu, ale taky užitečné náměty k přemýšlení o tom, jestli je svět a já opravdu takový, jak to vidím – a postupně jsem se naučila být sama se sebou spokojenější a k sobě laskavější a tím ubylo důvodů k úzkosti a depresím. Moc vám přeji, ať se vám to taky podaří.
Zpět na seznam