Genetické vyšetření
Dobrý den, od 20 let se léčím s duševní poruchou- konkrétně paranoidní schizofrenií. Myslela jsem, že jsem ji zdědila po babičce (matka mého otce měla schizofrenii). Proto jsem se nechala geneticky vyšetřit ve fakultní nemocnici. Na výsledky jsem čekala téměř rok, poté mi sdělili, že jelikož nic nenašli, provedli podrobnější vyšetření a také nic nenašli, přiklánějí se tedy k dopaminové teorii. Riziko pro mé potencionální děti je tedy 20%, že onemocní také psychickou poruchou. Geneticky jsem tedy prakticky zdravá, ale přesto je zde "to riziko", že moje děti onemocní. Mám strach, že mi to jednou moje děti budou vyčítat. Vím sama, jak jsem to otci dlouho nemohla odpustit, jelikož mne to ještě nyní moc bolí. Je to pro mne velice těžké rozhodnutí.Každý měsíc chodím na injekce a vedu prakticky normální život, doktor říkal, že to vidí optimisticky, že jsem šikovná, ale mám strach, že mne jednou partner opustí, pokud naše děti také onemocní.Myslíte si tedy, že je to moudré mít s tak závažnou duševní poruchou děti? Schizofrenie je stále velké stigma. Mám i strach, zda by se jednou dětem neposmívali ve škole, že mají matku schizofreničku. Budu vděčná i za radu peer poradce. Děkuji za odpověď.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, dědičnost schizofrenie je komplikovaná, záleží na mnohých dalších faktorech, takže genetické vyšetření v tomto často nenapoví, Řada lidí onemocní schizofrenií, aniž by v jejich příbuzenstvu byl někdo pozitivní a stejně tak řada nemocných má zdravé potomky. Dále jsou zde lidé, kteří schizofrenií sice trpí, přesto jsou ale rádi, že jsou mezi námi. Ono 20% riziko také představuje 80% naději, že to vyjde. Jak vidíte, ve hře je mnoho vlivů a hodně záleží na tom, co chcete Vy. S těmito problémy a dilematy by vám mohl pomoci psycholog/psychoterapeut.
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den.
Váš dotaz se týká mateřství. Toto téma vnímám jako velmi citlivé. Já totiž vlastní děti nemám. Váš dotaz mě vrátil do doby , kdy jsem se rozhodovala založit rodinu. Jasně jsem si uvědomovala, že v našem případě / mám stejnou diagnózu jako Vy/ je důležité zázemí. Tedy podpora partnera, rodičů nebo blízkých. I já jsem navštívila genetickou poradnu, protože jsem chtěla znát míru rizika onemocnění mých dětí. Prostě jsem nechtěla, aby si museli moje děti projít tím samým , co já. Vím tedy , co prožíváte.
Přesto, že jsem v té době se svou nemocí ještě bojovala, snažila jsem se i otěhotnět. Marně. Darovat život mi nebylo umožněno. Chci říct, že zpětně bych se nerozhodla jinak. Uvědomuji si, že by to nebylo jednoduché. Pro mě , děti i partnera. Ale to vše je výzva a taky možnost jak na sobě pracovat. Být lepší nejen partnerem, dcerou , ale i maminkou....
Dnes je mi přes padesát let. Přítel má krásnou a šikovnou vnučku. Celá rodina zažíváme v její přítomnosti krásné a neopakovatelné chvíle. Vím, že děti přinášejí do života starost , ale i radost. A Vaše dítě má 80% pravděpodobnost, že bude zdravé. Rozhodnutí je na Vás. Nic není špatně. I já jsem prožila hezký život i když ochuzený o vlastní děti.
Hodně štěstí a podpory na Vaší cestě.
Katka
Zpět na seznam