Halucinace u dítěte

Dobrý den, v rodině došlo k autonehodě při které zemřelo roční dítě a jeho čtyřletý sourozenec byl těžce zraněn. Cca po půl roce začal chlapec říkat, že vídá brášku. Ptala jsem se proto klinického psychologa jak halucinace řešit a ten mi odpověděl, že nikdo nevíme co je po smrti, že nevíme co může vidět a že ho třeba skutečně vidí, proto není třeba to nějak řešit. Bylo to na oddělení klinické psychologie ve fakultní nemocnici. Sama na takové věci nevěřím, odpovědí jsem byla velice zaskočena, chtěla bych se proti zeptat zda je taková odpověď v pořádku. Děkuji
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, těžko takové vysvětlení hodnotit, když neznám celý kontext, já bych to asi vysvětlil jinak. U takto malých dětí bych byl s označením "halucinace" velmi zdrženlivý. Malé děti ještě nejsou schopné plně rozlišit svou fantazii od reality, podobné zážitky mívají a je možné, že se tím jejich psychika také vyrovnává s traumaty, mezi něž tragédie, kterou popisujete patří. Významné také je, jak to vnímá a snáší celá rodina, která pro čtyřleté dítě tvoří základní a nejbližší prostředí.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Rozumím tomu, že vás taková poněkud "nevědecká" odpověď z úst klinického psychologa mohla zaskočit. Z mého pohledu je to však odpověď pochopitelná, protože věci mezi nebem a zemí, mezi životem a smrtí, jsou stále do značné míry neprobádaným tajemstvím. A vždy záleží na světonározu člověka, zda se přimkne spíše k racionálnímu nebo spirituálnímu pohledu na svět. Říkám si, že vás asi především chtěl ujistit, že se nejedná o nic závažného, co by bylo třeba odborně řešit. Že děti mají schopnost vidět a vnímat to, co dospělí nevidí, jsem už slyšela ve svém okolí vícekrát. Syn mé známé po nějakou dobu tvrdil, že vídá svou zemřelou babičku. Po čase to však samo odeznělo. Věřím, že není důvod se znepokojovat, pokud tyto "vidiny" nejsou pro dítě nějak děsivé nebo traumatické. Každý se se ztrátou blízké osoby musíme nějak vyrovnat. Na vašem místě bych se asi nesnažila viděné dítěti vymlouvat. Spíše bych se mu snažila být podporou v procesu truchlení a zároveň jej vedla k jiným tématům, která přinášejí radost, růst a život. Je mi nesmírně líto, že jste si společně museli projít tak závažnou osobní ztrátou. Ze srdce vám jako rodině přeji do budoucna hodně štěstí a společné radosti.


Zpět na seznam