hraniční porucha?
Dobrý den, dovoluji si požádat Vás o radu, nebo o posouzení, kam bychom se já a můj manžel měli obrátit o pomoc. Mně je padesát let, manželovi čtyřicetdva. Podle mého názoru můj muž vykazuje všechny známky poruchy osobnosti. Od šílené žárlivosti přes neschopnosti zvládat emoce, hysterické výlevy, nenormální vztah k rodičům a nepřiměřená fixace na mne..ovšem a proto potřebujeme pomoc již několik měsíců trvají hrozby sebevřaždou, obávám se, že nejen sloužící k vydírání...můj muž se propadl do naprostého stavu marnosti a neschopnosti šťastně žít..k odborníkovi jít nechce, obviňuje mne z toho, že z něj chci udělat šílence..nyní je ve stavu, kdy souhlasí s terapií, na doporučení, pokud se jí ale budu účastnit, aby se odhalilo, kdo je původcem jeho potíží...No, já to jistě nejsem a vím, že se jedná o jeho, řeknu, nemoc..jsem ochotna mu pomoci, bude-li lze, ale nevím na jakého specialistu se obrátit..jednou jsme se dostali až na ambulanci do Bohnic, můj muž situaci bagatelizoval a nepodařilo se mi ho pak už nikam dostat...Prosím tedy o radu, kam konkrétně se obrátit, abychom se trefili...
Myslím, že je situace vážná, jinak bych Vás nezdržovala.
Děkuji a jsem s pozdravem, Dominika
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, přes internet se vyšetřovat nedá, nicméně potíže, které u svého manžela popisujete mohou skutečně vycházet z jeho povahy a být tedy projevem jeho problematické osobnosti. Může se pak stát, že příznaky již nabydou úrovně deprese či úzkostné poruchy. Přestože to cítíte tak, že nejste původcem jeho potíží, což asi opravdu nejste, tak jste ale součástí jeho nejbližšího vztahového prostředí, ve kterém se potíže projevují a na které pak zpětně působí. To, že Váš manžel je ochoten podstoupit terapii s Vaší účastí může být dobrým startem. V takovém případě se můžete obrátit např. na ambulanci klinického psychologa, který pracuje s rodinami a páry. Zkušený odborník pak jistě pozná, zda by byla ještě vhodná také další péče, např. psychiatrická.
Vlaďka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Dobře znám ten pocit bezmoci, když někdo blízký evidentně potřebuje odbornou pomoc psychického rázu, ale místo toho odmítá připustit, že by se měl léčit a za zdroj svých potíží označuje vše kolem sebe, jen ne sebe sama. Pro Vás, jako osobu nejbližší, to musí být nesmírně psychicky náročné. O to víc oceňuji Vaši odhodlanost manžela k léčbě i nadále motivovat a sama aktivně hledat pomoc. Párová terapie mi přijde jako moc dobrý nápad. A vůbec nezáleží na tom, že jaké jsou manželovy prvotní cíle, s nimiž by do terapie byl ochoten vstoupit. Nejdůležitější je vůbec začít. To vše už pak může být užitečným materiálem, s nímž může psycholog pracovat. Sama mám s terapií (byť individuální) letité a jen dobré zkušenosti. Držím vám oběma palce.
Zpět na seznam