Jak pomoci příbuznému, který se pokusil o sebevražfu
Dobrý den. Můj příbuzný dlouhodobě trpí úzkostně-depresivní poruchou a před několika dny se pokusil o sebevraždu, pravděpodobně v návaznosti na současně probíhající rozvodové řízení. Sám tvrdí, že po rozvodu jeho život ztratí smysl. Po pokusu o sebevraždu byl hospitalizován nejdříve v běžné nemocnici a krátce na to převezen na psychiatrické oddělení v Ostrově. Vypadá to, že ho v nejbližších dnech budou propouštět, čehož se jako rodina obáváme a bojíme se, že se o sebevraždu pokusí znovu, i když momentálně přesvědčuje lékaře, že je v pořádku. Nechceme ho nechat samotného, ale zároveň nepřipadá v úvahu, aby bydlel přímo s námi. Dokázal byste mi doporučit nějaká centra nebo programy, do kterých bychom mohli známého zapojit? Případně ocením jakékoliv rady ohledně zvládnutí této situace. Předem děkuji.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, máte-li obavu, že u Vašeho příbuzného stále hrozí riziko sebevraždy, které on sám popírá, můžete vejít do kontaktu s lékaři, kteří jej ošetřují a toto jim sdělit. Pokud k tomu Váš příbuzný dá svolení, je možné spolu s lékaři nemocnice spolupracovat na dalším postupu po propuštění. Píšete, že u Vás nemůže bydlet, nicméně užitečné je s takovým člověkem být v kontaktu, projevit zájem, že vám jeho další osud není lhostejný a nabídnout svou pomoc. Peer poradkyně zmiňuje péči denního stacionáře, která však není ve všech regionech dostupná, nicméně u člověka s podobnou problematikou je vhodná krom klasické psychiatrické péče alespoň nějaká forma psychoterapie, která je dostupnější. Držím palce.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, osobně mám tu nejlepší zkušenost (při stejné poruše) s denním stacionářem. Je to zařízení, kam se chodí každý den zhruba 9-15 h, celý „pobyt“ trvá několik týdnů. Program se skládá obvykle z relaxačních cvičení (kterými se člověk naučí sám si ulevovat od stresu), skupinové terapie (kde si uvědomí, že každý má nějaké trápení), pohybové a výtvarné činnosti (kde člověku také leccos dojde), apod. Program bývá na náklady zdravotní pojišťovny. Na vašem místě bych tedy zkusila možnosti u vás, stacionářů je bohužel v celé republice nemnoho, jedno pražské zařízení ale nabízí pobyt i s možností ubytování. Jako blízcí lidé dále můžete pomoci především projevováním pochopení, porozumění. Můj příběh je podobný, stejná porucha u mě vygradovala právě během velmi zdlouhavého rozvodu a cítila jsem se taky tak, že bych nejraději už nežila. Proto chci vašeho příbuzného na dálku povzbudit – dá se to přežít a dá se žít dál, život má smysl i poté, co ztratíme svoji polovinu. Smysl musíme znovu najít. Mně osobně hodně pomohla i následující individuální psychoterapie. Hodně štěstí!
Zpět na seznam