Jak vyšetřit poruchu osobnosti

Dobrý den, nevíme si rady, jakým způsobem provést vyšetření člena rodiny, který má patrně jednu z poruch osobnosti (přehnané sklony k ovládání druhých členů rodiny, panovačnost, necitlivost, přehnaný vztah k vlastnictví majetku, uznávání pouze "své" pravdy, všichni ho musí poslouchat atd) a tak mu pomoci se léčit. Předpokládáme, že na žádné vyšetření či konzultaci nikdy dobrovolně nepůjde, protože to bude považovat za hloupost a pokus ho připravit o majetek. Děkuji za radu. Roman K.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, poruchy osobnosti neřadíme mezi nemoci v tom pravém smyslu slova. Jde spíše o nešťastnou kombinaci povahových vlastností, což často přivádí do problémů jejich nostitele, někdy pak zase jejich okolí. Otázkou je, zda potřebujete pomoci Vašemu členu rodiny, nebo spíše sobě ve vztahu k němu a co od psychiatrického vyšetření očekáváte, protože odborné konstatování poruchy osobnosti jejího nositele zpravidla nijak nemomezuje v jeho právech (výjimkou může být člověk s těžkou poruchou osobnosti, který v např. v důsledku nezvládnuté impulzivity spáchá trestný čin). Pokud ale dotyčný se sebou nechce nic dělat a tudíž nechce nic měnit, je na jeho okolí, aby se naučilo, jak své vlastní hranice vymezit. K tom u by mohla posloužit odborná konzultace vám samotným, např. u klinického psychologa - psychoterapeuta. Pak se věci mohou někam pohnout.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Nebylo by asi dobré Vašemu příbuznému prezentovat situaci tak, že hlavním problémem je on. Vždy jde o vzájemnou komunikaci, která může být samozřejmě velmi složitá a mnohdy nikam nevede, díky zažitým stereotypům. Bylo by určitě vhodné, obrátit se na odborníka na rodinnou terapii, který nejen, že by mohl zjistit více, ale hlavně by rodina řešila problémy společně, protože se také vlastně týkají všech a především se vzájemnou podporou. Snad by bylo možné mu bez výčitek a v klidu říct, že nejste s komunikací v rodině spokojeni a trápí Vás to a společnou rodinnou terapii nabídnout jako řešení, případně tuto možnost něčím podmínit, ale velmi opatrně a ujištěním o vzájemné podpoře a ochotě pracovat na zlepšení společně. Také se domnívám, že při jednání s člověkem s poruchou osobnosti je vždy třeba ústupků a odpuštění.


Zpět na seznam