Jsem bipolární?

Dobrý den, přemýšlím, jak odpovědět na Váš dotaz, jelikož jsem psychiatr/psychoterapeut a Vy odbornou péči, poskytovanou těmito lidmi odmítáte. Také nemohu po internetu rozhodovat, jakou diagnózu asi máte, zároveň si myslím, že to nemusí být to nejdůležitější. Problém je také v tom, že diagnostika bipolární poruchy a ostatních poruch nálady se odvíjí z trochu jiného úhlu pohledu, než je tomu v případě diagnostiky osobnostních rysů. V případě poruch nálady se zohledńuje především nálada a její výkyvy, na prvním místě je tedy především vnější popis stavu. U osobnostních poruch si diagnostika hlouběji všímá toho, jaký má člověk v sobě zakořeněný vztah k sobě samotnému, od kterého se pak odvíjí i vztah k druhým a ke světu vůbec. Od tohoto vzorce se pak mohou odvíjet hluboké a zdánlivě bezdůvodně se měnící emoce, které vychází z měnících se postojů v hodnocení (sebe, druhých, světa kolem) a které pak vedou i ke změnám nálady. Tento proces probíhá automaticky, neuvědomovaně. Pokud tyto změny nálad odpovídají dynamice BAP, stává se, že je pacient diagnostikován oběma diagnózami a mluví se o tzv. komorbiditě, současná psychiatrie je totiž založená především na popisu příznaků. Problém je pak v tom, že například farmakoterapie je u problémů, vycházejících z osobnosti (chceme-li povahy) méně účinná, než u těch, které vycházejí spíše z poruchy biologického rytmu. Zde pak může hodně práce vykonat psychoterapie, pokud pacient najde terapeuta, který to s lidmi s osobnostní problematikou rozumí, což nemusí být lehké. Jak vidíte, jde o problematiku značně složitou, kdy opravdu nelze takto určit, kde stojíte zrovna Vy, nicméně odpovědi psychiatra a peer poradců mohou někdy aspoň trochu napovědět. Přeji Vám, abyste ve své práci na sobě našla úlevu a více těch období, kdy se cítíte dobře.

Dobrý den, někdy žasnu nad neuvěřitelnou „shodou náhod“, které se v životě dějí – teď zrovna nad tím, že váš dotaz systém přiřadil právě mně. Vaše pocity totiž moc dobře znám a i když asi ne v takové intenzitě, mívám je naprosto přesně také tak. Myslím, že jste vystihla, že vaše „nemoc“ je jen přesné vnímání reality. Opravdu lze vidět svět v jeho holé naprosté bídě a pak zase vnímat tu krásu, kterou současně nabízí. A je opravdu těžké najít mezi těmito dvěma extrémy nějakou smířenou spokojenost. Myslím, že v tom je možná právě náš úkol pro pobyt na této planetě: najít rovnováhu. Vždyť abychom mohli vůbec odlišit dobro a zlo, musí existovat současně. Bez protipólů nelze žádný z nich ani pořádně definovat. Mně osobně hodně pomohly knihy od Deepaka Chopry, americko-indického lékaře, který v jedné z nich píše: „Co činí z nepříjemných situací situace nesnesitelné je to, že je nedokážeme přijmout“. Myslím, že jste na dobré cestě k tomu, jen s tím zatím nedokážete být i spokojená. Dovedu si představit, že léky a terapie vám ještě zvýšily pocit, že vám nikdo nerozumí. Zkuste tohoto autora, zejména knihu „Vnitřní síla a svoboda a milosrdenství“, případně také od dr. Rossové „Světlo na konci tunelu“. Moc vám přeji, aby vám přinesly stejnou úlevu, jako mně. Případně se prostě také vyhýbejte věcem a zprávám, které vám nedělají dobře.