Jsem bipolární?

Již v dětství jsem byla jiná, "divná". Buď jsem byla až příliš bezprostřední, upřímná nebo jsem dokázala jen zírat z okna a plakat mp. nad hladovějícími dětmi, nebo nad těmi, kteří zkrátka mají úděsný život. V 16 letech mi diagnostikovali hraniční poruchu - emočně nestabilní typ. Ačkoli jsem o ní četla mnohé, nikdy jsem se v ní zcela neviděla. Léčba vždy skončila tím, že jsem...prostě přestala brát léky a chodit na kontroly/terapie. Postupem času jsem se začala pohybovat v "kontinuální depresi", kterou vnímám jako své já, nepřipadá mi to jako onemocnění... Vždy jsem měla kromě období depresí i občasná období euforie, mánie to však nebyly. Většinu dnů mi halí mlha. Jedu na "autopilota". Prostě dělám to, co dělat "musím" a cokoli navíc je hrozně vyčerpávající a sama se k tomu skoro ani nedokážu přimět. Pak ale mívám i hodiny/dny, kdy jsem tak neskonale šťastná, pozitivní, smířená, veselá, plná energie a velkých plánů, nadšení, ... Nevím, jestli jsem "nemocná", ale pokud ano, tak se nejvíc vidím právě v bipolární poruše, ačkoli by tím pádem mé příznaky byly lehčí formy, protože nějaké bludy, vidiny spasení světa, zadlužení apod. se u mě neprojevují. Nicméně poslední dobou začínám být přesvědčená o tom, že je vše způsobeno jen mým syrovým vnímáním reality. Nezavírám oči před problémy, před krutostí, atd. Vnímám věci, které lidi přehlíží, ignorují, ale to já nedokážu. A myslím, že právě proto mám problémy s náladami. Protože nedokážu zavírat oči...