jsem normální?
Dobrý den,
asi čtyři roky trpím poruchou přijmu potravy, ze začátku to byla anorexie, teď je z toho bulimie, ale ne v extrémní formě. Začala jsem s tím chodit k psycholožce, ale přijde mi, že mi moc nepomáhá. většinou mě motivuje a to na mě úplně nezabírá. ještě k tomu mám nečekané změny nálad. Přijde mi, jak kdyby ve mně žili dvě osoby a střídali se jaká budu dnes. Někdy s mi nechce naprosto, nic, pořád pláču a jsem unavená, nechci nikam chodit a většinou na všechny ječím, at mě nechají na pokoji nic mi nedává smysl, parkrát jsem myslela i na sebevraždu. Půl roku zpátky jsem se začala i sebepoškozovat. A jindy mi přijde, že můžu dělat úplně všechno a že všechno dokážu a má to smysl. pořád se směju a mám chut si se všemi povídat a všechno zkoušet. tyhle nálady e mění po týdnech, dnech, někdy i hodinách. A už mě to prostě nebaví jsem z toho vyčerpaná. Psycholožka mi řekla, že to mám spojené z PPP, ale přijde mi, že tohle jsem prožívala ještě dřív, něž se u mě problémy s jídlem vůbec vyskytli. Tak se chci zeptat, co mám dělat dál a jestli je to normální nebo můžu mít bipolární poruchu? Děkuji
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, s poruchou příjmu potravy bývají často spojené se změnami nálady a také problém s tím, jak člověk sám sebe vnímá, tedy se vztahem k sobě. Lze tomu rozumět i tak, že hlubší problém má různé projevy a často je těžko říci, který je ten hlavní. I za příznaky PPP můžeme najít hlubší psychologické souvislosti, v čemž může situaci ujasnit právě psychoterapie. Souběh s bipolární poruchou nálady vyloučen není, pokud změny nálady naplňují její kriteria. Vaše psychoterapeutka by měla vědět o Vašich pochybách a i o tom, že máte dojem, že Vám zatím terapie nepomáhá. Pro dobrého terapeuta jsou to cenné informace a pokud by se měl za to na pacienta zlobit, není dobrý. Máte-li obavy, že trpíte bipolární nebo jinou poruchou nálady, je též možné toto konzultovat s psychiatrem.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den,
pokusím se čerpat z mé vlastní zkušenosti, z doby, kdy jsem měla poruchy příjmu potravy, i ze současnosti, kdy s odstupem času a vlastním pochopením hodnotím, jak nahlížím nejen na jídlo, ale i na své nálady, které s tím byly spjaty.
Někdo, kdo to sám nezažil, by asi těžko chápal, jak jídlo dokáže zamotat člověku hlavu a vůbec celý život. Když jsem procházela dlouhým obdobím poruch příjmu potravy (anorexie, bulimie), tak jsem bohužel neměla možnost docházet k psycholožce. Dnes k psycholožce docházím, což se mi zdá jako cenný přínos, i když rozumím tomu, že zrovna můžete mít pocit, že to nepomáhá. Ale alespoň nejste na to sama, můžete to s někým sdílet, nechat se motivovat, je jen na Vás, co si z rozhovorů s psycholožkou vezmete a uplatníte v praxi a taky to potřebuje čas, aby si to sedlo, ustálilo, zakořenilo.
Chápu i Vaše změny nálady a vůbec chování člověka. Nyní s odstupem času a díky vyléčení nahlížím na jídlo jako na důležité živiny nejen pro tělo, ale hlavně taky pro svou mysl. Vezměte si příklad, když je člověk hladový, tak jedná jak pominutý, není sám sebou. To se mění nálady snad každou minutu. Živiny ve formě jídla působí na člověka jako hnací hmota. Jakmile nic nesním, tak jsem strašně unavená, nemám palivo ani energii, a pak jsem podrážděná na každého. Pocity z nás někdy srší a my je nedokážeme ukočírovat. Emoce jsou jako signály, které nás informují, na co a jak reagujeme. Emoce přichází a odchází. Pro mě se stává uklidňující vědomí, že strašnou bouři emocí, kterou v jedné chvíli pociťuji, může v další chvíl vystřídat slunce. Jako ten fakt, že po zimě přijde jaro. Tak se stále učím, vyrovnat se se svými pocity.
Zpět na seznam