K depresii sa pripojila úzkosť

Dobrý deň, liečim na stredne ťažkú depresiu. Najskôr som užíval Venlafaxín 150 mg ráno, pri ktorom ma dosť bolievala hlava. Psychiatrička mi ho preto vysadila a naordinovala Duloxetín 60 mg,ktorý beriem ráno a na obed.Žil som sám a môj zdravotný stav sa moc nezlepšoval. Preto teraz bývam u priateľky, čomu je asi 6 mesiacov. Býva na konci dediny, skoro na samote. Ja som žil predtým v meste.Pred štyrmi mesiacmi som však začal pociťovať silné úzkosti. Lekárka mi preto predpísala Buspirón 10 mg 3X denne a na noc Kvetiapín 25mg, po ktorom sa ráno veľmi ťažko prebúdzam. Úzkostné stavy však neustupujú, sú celodenné a veľmi intenzívne. Nedokážem chodiť do práce, neviem sa na nič sústrediť, uvolniť. Hoci viem, že to nemám robiť, stále sa pozorujem. Ráno vstávam so strachom, že zasa prídu úzkosti. Nechce sa mi nikam chodiť, s nikým stretnúť, uzatváram sa do seba.Tak sa to na seba všetko nabalilo, že už aj najmenší stres mi vyvoláva úzkosť. Chodím aj na psychoterapiu. Som z toho nešťastný, nedokážem normálne fungovať a veľmi ma to obmedzuje v normálnom živote. S priateľkou sme si mysleli, že ak budem bývať u nej, tak mi to pomôže pri liečbe depresie. Nenapadlo ma, že ak budem žiť s ňou, dostanem úzkosti. Máme sa radi, no ťažšie si tu zvykám. Myslíte si, že tie úzkostné stavy môžu súvisieť s mojou ťažšou adaptáciou na nové prostredie, alebo je to prejav zhoršenej depresie? Ešte k tomu mám dosť citlivú a ustráchanú povahu, čo veci ešte viac zhoršuje. Za odpoveď Vám vopred ďakujem.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, se sníženou horší schopností adaptace to souviset může. Úzkost, přestože člověka velmi trápí, je zároveń signálem, že je třeba se bránit, na rozdíl od čisté deprese, kterou charakterizuje spíš beznaděj, málo energie a kapitulace. Psychoterapie nabízí širší možnosti, jak s úzkostí pracovat a je možné zapojit i partnera. Antidepresiv pak máme k dispozici mnohem více, takže to je otázka také na Vašeho psychiatra.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám také zkušenost s úzkostně-depresivní poruchou a tak vím, jaké peklo může člověku ze života udělat a velmi s vámi cítím. Stavy, kdy se člověku nechce vůbec do ničeho a má obavy téměř ze všeho si moc dobře pamatuji. Léky pro mě byly zpočátku velkou úlevou, ale postupně bych jich musela brát stále víc a stejně jsem jen přežívala. Opravdu mi pomohla až delší terapie, chodila jsem 1x týdně a někdy doslova počítala dny, které mi zbývají do dalšího setkání. Vy o té vaší nic nepíšete, ale věřím, že právě terapie je cesta, jak změnit naše myšlení a prožívání věcí a tím méně podléhat depresi a úzkosti. Je to ale běh na delší trať, své prožívání nemůžeme změnit tak rychle... Také je důležité si s terapeutem dobře "sednout". Já jsem se mohla spolehnout, že terapeutka mi vždy bude rozumět, nebude mě soudit a bude se mi snažit pomoct, a to i tehdy, kdy mi vlastně říkala věci, které se mi dobře neposlouchaly (např. když mi ukazovala, kde sama sobě věci ztěžuju, apod.) Na vašem místě bych žádala lékaře, aby s vámi měl trpělivost a hledali jste společně mix léků, u kterých bude minimum negativních účinků a přinesou vám úlevu. A vydržela proces terapie a věřila, že tam lze najít změnu a zmírnění příčin úzkostí. A na vaši otázku: začít s někým bydlet (i když jde o milovaného člověka) a změnit bydliště nejsou lehké věci, samy o sobě vyžadují, abychom se s nimi vypořádali, zvykli si na nové místo, sladili se v domácnosti. Takže je otázka, jaká je balance přínosů společného bydlení a nároků, které to na začátku na vás klade. Kromě terapie a léků vás chci povzbudit k tomu, abyste sebral sílu a nějak o sebe pečoval. Pokud nechodíte do práce, nečinnost a samota člověka taky rozkládají, to moc dobře znám. Choďte ven, dělejte něco, co vám dělá dobře, čtěte (mně moc pomohlo číst i knihy o úzkostech a vědět, že v tom nejsem sama). Dělejte něco, i když se k tomu zpočátku budete nutit. Jen vy sám jste non-stop se sebou a můžete na sebe působit. Moc vám držím palce, ať nad depresí a úzkostí zvítězíte; ta práce stojí za to!


Zpět na seznam