Komunikace s lidmi

Dobrý den, v situaci kdy s někým naživo komunikuji jsem nejistá, když vidím někoho známého, nejsem si jistá jak se chovat - mám pozdravit nebo ne. Když se ale na tu situaci podívám jako třetí osoba je mi vše jasné, např. když někdo vidí někoho koho zná, je přece samozřejmé pozdravit. Kdykoliv poznám někoho nového, podvědomě se ho snažím napodobovat - např. způsob a výrazy při mluvení, stačí když s někým mluvím pět minut a už s tím začínám, vždy si to uvědomím, ale nedokážu přestat. Připadá mi, že na povrchní rovině vím jak lidi fungují, ale jakoby mi chyběly nějaké hlubší schopnosti potřebné k navázání vztahu. Cítím se sama, odstřihla jsem naprosto všechny své přátele. Komunikace s nimi, vlastně udržování vztahů s kýmkoliv kromě nejbližší rodiny mi připadá vyčerpávající. A sice jsem teď sama, ale aspoň nemusím řešit mezilidské vztahy v praxi. Na jednu stranu bych strašně ráda měla nějaké hlubší vztahy, mít alespoň povrchní přátelství bylo příjemné, ale zároveň vím, že bych to nezvládala, je to pro mě opravdu hodně velká zátěž. Je to pro mě jako práce, ani s přáteli, které jsem znala roky jsem se nedokázala uvolnit a prostě si užívat okamžik, pořád jsem musela přemýšlet o tom co dělám, co říkám, protože když o tom nepřemýšlím, tak prostě nevím jak se chovat. Strašně ráda bych byla ten typ člověka co prostě uvolněně komunikuje, říká věci automaticky, ale to já bohužel nejsem. Taky lidem nevěřím, což si myslím je i proto, že lidem 100%ˇnerozumím.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Doébrý den, podobné problémy mívají lidé, kteří v "hloubi duše" sami sebe hodnotí nízko. To může vést k tomu, že mají potíže projevit se takoví, jací skutečně jsou. S tím může souviset i ono Vámi trefně popsané a v podstatě nechtěné podvědomé napodobování lidí, s kterými vejdete v kontakt. S tímto problémem by Vám mohla pomoci dlouhodobá systematická psychoterapie.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, pokud se ptáte, co se s tím dá dělat, pak věřím, že by vám pomohlo mít větší sebedůvěru a uvolněnost a dosáhnout toho, že si budete víc věřit a méně se starat o to, jak působíte a co si myslí ostatní. To se snadno napíše, ale hůř se toho dosahuje. Měla jsem dost podobný problém (mám zkušenost s úzkostí) a jsem přesvědčená, že bez pomoci psychoterapeutky bych to sama nedokázala změnit. Dovedu si představit, že vám osamocení nesvědčí, i to, že udržovat vztahy je s touto úzkostí nad vaše síly. Asi by vám pomohla literatura na toto téma, můžete to zkusit, ale podle mojí zkušenosti je dobré mít někoho, kdo vám pomůže. U mě to chtělo trpělivost, znovu a znovu jsem se přistihovala u starého způsobu myšlení a u nelaskavého pohledu sama na sebe, který mě pak uváděl do depresí a úzkostí. Terapeutka mi laskavě a trpělivě stále ukazovala, jak vše obracím sama proti sobě a že není divu, že se mi tak nežije dobře. A pozvolna se mi to podařilo změnit, přestala jsem mít na sebe neúměrné požadavky, naučila se větší sebeúctě, sebedůvěře a uvolněnosti. Moc vám držím palce, ať se vám to taky podaří.


Zpět na seznam