Mám pocit, že nejsem v realitě.
Někdy se prostě probudím nebo se to občas stane u třeba během dne a mám pocit, že jakoby... Nejsem v realitě. Nejlíp to jde popsat asi tak, že mám pocit, jako kdybych se dívala na film. Vím, že mluvím a vím, že někam jdu a něco dělám atd. ale jako bych u toho nic necítila a zároveň, jako kdybych to nedělala já. Jako kdybych se jenom dívala na film, kde hrají herci a dělají to stejné, co zrovna dělám já. Je hrozně těžký ten stav popsat, ale je pro mě strašně nepříjemný. Snažím se nějak "probudit" abych zase vnímala a prostě.. cítila, ale absolutně to nejde a občas mě to strašně děsí a je mi to hrozně nepříjemný a netuším, co s tím dělat a proč se mi to stává.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Vaše prožitky téměř učebnicově popisují to, čemu se v psychiatrii říká derealizace. Je to velmi nepříjemný, dost těžko se popisující stav, který bychom mohli nazvat poruchou prožívání. Na subjektivní úrovni dochází k prožitku oddělenosti či izolace od okolního světa, který se zdá být nereálný, slovy pacientů "jakoby za sklem", nebo "jako ve filmu" apod. Jako by okolní svět byl inscenovaným divadlem, kterého se já neúčastním, i když bych chtěl. Je to, opakuji, velmi nepříjemný, někdy až trýznivý stav, který svým způsobem živí sám sebe, protože čím intenzivněji jej člověk prožívá, tím méně intenzivně prožívá okolní realitu. Vyskytuje se občas u zdravých lidí v důsledku stresu či vyčerpání, dále může být příznakem některé z úzkostných (neurotických) poruch či signalizovat depresi. Bývá spojován (méně často) i s vážnějšími duševními poruchami jako např. schizofrenie, tehdy jej však pacient zpravidla nedokáže tak výstižně popsat. Zkuste se zamyslet, zda ve Vašem případě tyto stavy nemají nějaký spouštěč, či zda nejste vystavena stresu, který těžko snášíte. Léčba se odvíjí od upřesnění diagnózy, vždy je důležitá psychologická intervence a eventuálně psychoterapie, je-li stav součástí úzkostné či depresivní poruchy, zvažuje se nasazení vhodných antidepresiv.
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den.
Odpovědět na Váš dotaz pro mě není vůbec jednoduché. Nemám totiž osobní zkušenost s takovým stavem. Jen jednou jsem měla pocit během psychotické ataky, že jsem jenom loutka, která nerozhoduje o svém životě. Že vše je již dané předem osudem. I když je to již hodně let, zůstalo mi to v paměti. Není určitě vůbec jednoduché prožívat takové stavy , jaké jste popsala ve svém dotazu. Nejsem odborník, ale napadlo mě, že by to mohl být obraný mechanismus proti stresové zátěži ve Vašem životě. Z Vašeho dotazu jsem měla pocit jakéhosi odosobněného prožívání. V každém případě bych vyhledala pomoc lékaře. Nebála bych se navštívit svého obvodního lékaře a tomu vše popsala. On Vás jistě už nasměruje na specialisty. Vaše stavy mohou mít příčinu i v somatologickém zdraví. Ale to vše jsou jen moje domněnky. Co vím jistě je, že včasná diagnóza může předejít zhoršení zdravotního stavu a problémům na pracovišti nebo v osobním životě.
Hodně štěstí a odvahy.
Katka
Zpět na seznam